“Kolik ti je vlastně roků, taťko?” ptala se mě zamyšleně dcera v krátké chvilce oddechu před usnutím, kdy po dramatickém a procítěném podání narychlo vymyšlené bajky o tom, jak na Rumcajse v Řáholci zaútočil Spiderman a i přes jeho fyzickou převahu a intenzitu útoku zvítězilo dobro nad zlem.
Vypadá to, že se nám dlouhá zácviková žraločí epizoda chýlí ke konci. A já zažívám lehce ambivalentní pocity.
Přinášet osvětu lidem vzdělaným a trochu namyšleným, kteří žijí pocitem, že lidé ze vsi volí Babiše nebo komouše a neměli by tedy příliš hovořit do chodu věcí, mě svým způsobem baví.
“Máš to třikrát za třicet,” dí výpravčí po večerním příjezdu do Brodu, zatímco mi podává všeobecný rozkaz. Zdánlivě zvláštní informace se po pohledu na papír okamžitě vyjasňuje. Tři pomalé jízdy, které během trasy do postele potkám, mají právě zmíněnou rychlost.
Mám dovču. 🙂
První část prázdnin mizí pomalu v zapomnění. Než se tak stane, doplním do deníčku několik poznámek, které by jinak odvál čas.
Kdo čeká něco od kolejí, musí hledat jinde, např. zde.
