Stalo se: 11. 7. 2016
Včera jsem byl po denní směně neskutečně unavenej. Celý den se nevedlo. Zpožděné přípoje, stroj, co skoro nejel, hodně lidí, vedrem všichni podráždění a zpocení. V celý Regině smrad, jako když se odkope selka.
Konec jsem měl mít v 18:47, výpravčí na mě zapomněl, potom ještě přes kříž rychlíky, navíc mimořádný zbrojení, UKčka ještě udělat WC a z mašiny jsem spadnul až v 19:10. Naštěstí bazén otevřeno až do 21:30 a v dráze jsme byli jen tři lidi, a plavčo najs jak prase. Odplaval jsem si dávku, vylezl z vody, spokojenej, osvěženej. Jdu do sprch.
Je jich celkem 18, mydlilo se tam docela dost lidí. A uklízečka, už s hadicí, uklízela proudem vody popadané vlasy a zbytky šamponů do odtokového kanálků. Mají tam cedule, že se uklízí za provozu, takže si jí nikdo nevšímal.
Až na jednoho pána. Dědek tak kolem šedesátky, ten typ, co bych si ho zjednodušeně zařadil do šuplíku rejpavej zmrd.
“Co to má jako znamenat, to nevidíte, že je tady spousta chlapů? Nepřijde vám to divný na nás koukat? Myslíte si, že je nám to příjemný?” spustil.
Vychcaně plurálem zahrnul jako rozhořčené i ostatní, ačkoliv nikdo nic nenamítal. Chtěl jsem se ozvat, že tam je cedule a uklízí se běžně, ale paní uklízečka mne předběhla a dědkoj povídá:
“Milej pane, já už viděla víc čuráků, než má Šumava stromů. Aby mě zajímal ten váš, to byste si na něj musel uvázat kuřecí řízek!”
Rázně potáhla hadicí směrem k záchodům a tím, že se k němu otočila zády, ukončila debatu. Rozesmála celé osazenstvo sprchy, ponížený dědek si pobalil cajky a beze slova opustil prostor.