Mám kamaráda z Prahy, vlastní u nás na vsi chalupu. Přijel v pátek a hned jak vylezl z auta, pohádal se starou. Utekl před ní za mnou a říká mi:
“Co budeš v sobotu dopoledne dělat?”
“No jedu plavat,” odpovídám.
“Jee, můžu s tebou?”
“Jasný.”
Vlezem do vestibulu, já mám chip, takže normálně projdu turniketem, ale on si musel kupovat lístek. Seděly tam dvě recepční, první starší a druhá nádherná, ale opravdu nádherná dívka, vlasy do ohonu, sotva třicátnice, asi brigádnice. Chodím tam denně, nikdy předtím sem ji tam neviděl.
Mě občas obsluhovala ta starší, ta mě zná, ale kámoš čuměl na tu mladou kůži, jak na boží obrázek. To mi neuniklo.
Říká mi pak u skříňky:
“Viděl jsi tu recepční? Neskutečná kočka.”
Odpovídám:
“Jo ty myslíš Ivetku, líbí se ti? Chceš s ní seznámit?”
Podotýkám, nikdy jsem s ní nemluvil, ani neviděl, neznal sem ji. Asi určitě ani nebyla Ivetka, pojmenoval jsem si ji narychlo, pracovně, podle jedné holčiny s copem, která mi odmítla v mládí na diskotéce po značně investici několika rumů darovat víc přízně než posraný líbání. 🙂
“Ty jo, to by byla bomba, aby to nebylo ale blbý? Jako trapný, víš?” bojí se.
“Nebude, neboj,” uklidňuju ho.
Odplaval jsem si trénink, on už nachystanej.
Vycházíme ven, já si počkal a říkám:
“Slečno, dobrý den, můžete na chvilku?”
“Jistě, povídejte.” přišla.
Říkám:
“No tohle je můj kamarád Michal, je tu dnes na plavání prvně, přijel až z Prahy. Strašně se mu líbíte a chtěl by se s váma mazlit, jenomže se stydí, je plachej.”
Kámoš červenej, úplně ztratil řeč. Neřekl ani slovo, jen koukal s otevřenou pusou.
Ona se usmála a povídá:
“To mě opravdu příjemné překvapilo. Jenomže mám přítele a nesmím se mazlit s cizíma klukama.”
Na to povídám:
“No teď jsme se snad seznámili, takže už není cizí…”
Jen zavrtěla hlavou, že to je jako konečné resumé.
Povídám:
“Dobře, to se tedy nedá nic dělat. Tak díky, hezky zbytek směny, na shledanou.”
Ona:
“Na shledanou.”
Venku mi Michal po smíchu a nadávkách povídá, že to odmítnutí bylo od ní příjemné a nevadilo. Šel jsem pak plavat i v neděli, už bez kámoše, jeho stará asi vytušila konkurenci a začala sekat latinu.
Opět stejná sestava na recepci a mladá křičí:
“Dobrý den, pane Hopa, dnes jste sám, žádný mazlení?” a smála se.
“No jo, on se tak styděl, že dnes jet nechtěl.”
Asi by si povídala dál, vyzvěděla od ty starý jak se jmenuju, páč to sem ji neřekl. Jebal jsem na nějaký rozprávky, těšení do vody bylo silnější :).