Není to k chlubení, jen pro představu. Ráno jsem trefil na přejezdu traktor s postřikovačem. Lidi z vlaku naštěstí OK. Trakťák přejížděl přes přejezd a prasknul mu závěs. V tom to prý začalo cinkat a přijíždím já, celej v bílym. Pocit tedy fest na hovno. Zabrzdil jsem vším, co jsem měl po ruce, mašinka stejně hodně rozbitá.
Včera jsem šel do práce, nástup v 9:15. Vypravil jsem synka do školy a v 7:30 jsem v bazénu nachystaný na bloku. Dám si hoďku a patnáct minut, odplavu si kompletní trénink a potom se ještě víc těším do práce. Endorfiny, spokojenost, štěstí level max.
K jízdě vlakem se občas váže jedna nepříjemná věc a tou je zpoždění. Myslet si, že je to stav, z kterého má kdokoliv na dráze radost, je omyl. Popravdě – zpoždění každého maximálně rozčiluje!
Včera situace, dovezu vláček do cílové stanice a za 20 minut mám jet zpátky. Čekám na další vlak, z kterého ke mně prelejzají lidí, a vezu je do Pardubic.
Telefon od dispečera:
“Ahoj, hele, je to narychlo, nevím, jestli o tom víš, ale je objednaný vozíčkář.”
Říkám:
“Nevim, ale ok.”
Jedna z nejdůležitějších zkoušek pojmenovaná Zvláštní odborná způsobilost byla před námi v České Třebové. Opět se skládá z písemné a ústní části, tentokrát je ale rozsah už opravdu úplný – doprava, technika, znalost stroje, postupů při mimořádnostech, zkoušející se může zeptat prakticky na cokoliv.
Situace, které na svém webu budu popisovat, jsou sepsané hlavně proto, že cestujícím, které vozíme, může připadat, že něco neskutečně dlouho trvá. Vypadá to často nepochopitelně. Nebo dokonce směšně.
Zkusím pro pochopení začít zjednodušeně, zeširoka.
