Nějaké glosy, co si třeba lidi z vlaku naivně představují, že je snadné.
Proč nepřidají vagón, když vědí, že bude plno?
Ne, nepřidáme. Protože ho nemáme. Spousta starejch verků z kopřiv už je dávno na šrotišti a v hutích. Dále by nemohl starý vagon uhánět 160 km/h. Kdybychom ho ale měli, nemá ho kdo připojit. Už není ani posunovač, byl zrušený v rámci úspor. A kdyby byl posunovač, nebyla by k němu posunovací lokotka s fírou, protože nikdo nezaplatí mašinu a chlapa, aby byl 12 hodin k dispozici na občasné úkony. Objednavatelem dopravy je kraj, dá kačky a za ty jezdíme. Chcete nový vlaky a větší kapacitu? Apelujte na kraj, ať zaplatí. Říká se tomu tržní prostředí.
Proč si tam teda rychlík pro ten vagon necouvne?
No protože ani fíra, ani vlaková četa, nemá poznání. Nebo je tam jen minutka pobyt a za vlakem je narovnaných několik dalších, zpoždění se zdůvodňuje a trestá. A dále, přílišna iniciativa škodí. Člověk je svázaný danými předpisy, nesmí riskovat, porušovat, hazardovat. Má nařízeno dělat přesně tohle a tohle, tečka.
Vypadám jako chodící výmluva a že jsme líný vandráci. To není tak úplně pravda, ale jasně, občas se najde imrvére vytočený netáhlo. Obecně ale lidi kolem mě práce baví. Jak kolegy fíry, tak i průvodčí, vlakvedoucí a další profese na kolejích. Tlemíme se a jsme rádi, když se dílo daří. A i když je občas fail, snažím se to lidem říct. Projdu mašinkou a povídám: “Omlouvám se vám, mám tenhle problém, jdu ho řešit, hned jak budu mít víc informací, řeknu.” A snad se mi za dvacet let nestalo, že by někdo nadával.
Možná teda i proto, že mám 100 kilo a lidi se mě bojí. 😀