Stalo se: 29. 9. 2018, 08:12
Snídame, do ticha otázka od Péti:
“Tati, co to je nou peach?”
Říkám:
“To nevím, neumím anglicky.”
Péťa: “Nebude to – ne, ty píčo?”
Snídame, do ticha otázka od Péti:
“Tati, co to je nou peach?”
Říkám:
“To nevím, neumím anglicky.”
Péťa: “Nebude to – ne, ty píčo?”
Odpoledne, jsem v praci, z ničeho nic telefon, cizí číslo. Zvednu to. Paní ředitelka Výboru dobré vůle, Monika Granja.
Měl jsem noční a přijel ráno v 7 hodin domů. Hecnul se a vstal v 10:30. V 11 vlakem do Pardubek, že si odplavu před druhou noční, nástup v 18:00 a budu celé odpoledne spokojeně s rodinou. Jedu si po stezce pro kola kolem Chrudimky, proti máma s prckem na kole. Holčička tak tříletá do protisměru přímo proti mému kolu, tak tak jsem se vyhnul, nebylo kam zatočit. Z jedné strany řeka, z druhé vydlážděna stěna. Nad hlavou klenutý most. Uhnu hlavou těsně před nárazem, skoro se to povedlo. Teplo na hlavě. Rodina spokojeně odjíždí, protože to dobře dopadlo. Já mám bohužel smůlu. Bazén dneska neklapne.