Cirkus

C

Pod prvním perónem v Pcích měli jeden čas hnízdo potkani. K vlakům jsem přes služební přechod jako vozmistr chodil velmi často, takže jsem registroval – hlavně večer – pohyb a zalesknutí oči. Kluky od posunu zaujalo, že se potkani nikdy nenechali vlakem přejet. Líbilo se jim při sezení u kafe v podvečer, že je na co koukat. Že jsou potkani takový čiperove, jak shánějí potravu a nosí ji do hnízda.


Vydrželi je pozorovat neuvěřitelně dlouho, pojmenovali je. Velkej byl táta Myšák, menší byla mamka Minie a hele, už maj i mladý. Házeli jim malé kousky chleba s kůrkou schválně na kolej, jestli ztratěj plachost.

Neskutečná věc napadla vedoucího posunu.

Přes velké výhybkové křížení, které nahrazuje v podstatě 4 jednoduché výhybky a je elektricky ovládané výpravčím, uvázal kus provázku přímo na výměnové závaží a na druhý konec špagátu dal jako vnadidlo chleba. Potkan musel vyvinout mnohem větší aktivitu, aby se ke chlebu dostal. A naučil se čekat. Když se jelo na 12. kolej, bylo výměnové závaží nahoře a nedosáhnul na potravu.

Pokud ale výpravčí postavil na 10. kolej ke druhému nástupišti, šla páka dolů a on si chleba odnesl.

Nikdy bych nevěřil tomu, co je možné. Bylo postavené ke druhému nástupišti, na desátou kolej a potkan se krmil. Posunovači záměrně vysílačkou zavolali výpravčímu, aby vzal osobák k 1. nástupišti, na 12. kolej, že si ho objedou a odsunou vlakovou lokomotivou.

Potkan zvyklej na rachot a přestavování výhybek chleba nepustil a já, jako bych byl u Berouska, za mohutného potlesku posunovačů pozoroval, jak se vznesl od země a opisuje půlkruh na špagátu zakousnutý v chlebu. Ovace nebraly konce.

Jako vše, co je krásné, jednou v životě skončí. Stalo se to v době oběda, kdy přednosta stanice nečekaně vyšel ven, zaujalo ho srocení posunovačů a nevěřícně sledoval epesní vydařené číslo, stejné, jako jsem před několika dny viděl i já.

Velmi necitlivě přikázal ihned ukončit představení  a nařídil oranžovým zřízencům okamžitě zrušit manéž. Dále přikázal všem divákům od posunu, ať se věnují činnosti, za kterou jsou v práci placeni, což bylo přijato se značným smutkem a rozčarováním. Vypadali opravdu nešťastně, kdyz mi líčili, že na ně dokonce křičel. Přitom takový to byl bezvadny nápad.

Pro představu, jak vypadá přestavení výhybky zde, v čase 6:04.

 

Přidej komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt