Rozdíly mezi strojvedoucími

R

Další z častých dotazů k práci strojvedoucího – je nějaký rozdíl mezi fírou Regiojetu a Regionovy? Míněno – silnější pes, větší king apod.?

Popravdě je to téměř totožné. Rozsah znalostí je hodně podobný, liší se navíc pouze typem trakce a zkouškou z elektrické části. Elektrická mašinka versus motorová.


Trendem je, aby měl fíra všechno možné, nejlépe co nejvíc řad lokomotiv, tj. aby mohl jezdit podle potřeb dopravce.

Jízda na rychlíku může někomu připadat těžší, protože jede 160 km/h. Má ale zase k jízdě spoustu elektronických pomocníků a za celou směnu zastaví jen párkrát. Typicky Praha, Pardubice, Česká Třebová, Svitavy, Brno… a jede zpět. Jednotky mají cílové brzdění, přirovnal bych to k jízdě po dálnici. Najede mrtě kilometrů, může být opojen rychlostí.

Oproti tomu fíra na lokálce zastaví každý tři kilometry, hlídá návěstidla, protože nemá žádný návěstní opakovač, a taky třeba spojuje/rozpojuje vláčky, skáče z mašiny na mašinu, opravuje, tankuje a celkově má pestřejší skladbu výkonu. Různorodou. Zastaví za den třeba stokrát.

Nejde o to, že by byl snad hloupější nebo nějak méněcennej. Spíš se to podřizuje tomu, co každému z nás vyhovuje.

Mnohokrát vidím, že fíra, co dřív jezdil elektriky, doslouží do důchodu na lokálce. A zase naopak, kdo se touží pořádně projet a chce vidět svět, začne vozit rychlíky.

Mně volají a lákají na elektriky každý rok. Dostal bych se možná někam na fajn turnus, páč mám dobrý číslo. To je na dráze odsloužený čas, který člověk u kolejí strávil, a má přednost před nováčky.

Mnohdy je v současné době vidět klasický jev – mladý kluk, co nastoupí, a hned, nejdýl do 2 let, by chtěl vozit nejrychlejší a nejlepší vlaky, páč má pocit, že je nejlepší. Člověk si pak říká, že ten spí v knihovně a má od všeho klíče. 😀

Nezlobím se na něj, na druhou stranu frajeři, kteří zasvětili dráze dlouhé roky, by snad měli mít minimálně nějaký nárok si říct, co a jak, a neskákat podle touhy chlapce nebo dívky, kteří pojedli narychlo něco chytrosti. Pravdou ovšem je, že s ohledem na věkovou skladbu strojvedoucích se nováček na prestižní místo dostane mnohem dříve, než bývalo zvykem. Dočká se ostatně každý, je ale nutno ukázat trpělivost, loajalitu a také potřebnou kolegialitu.

Já jsem spokojený blízko domova, rodiny; stihnu bazén, mám tu kamarády, známé, a trať velmi dobře znám. Každý kamínek, cestující, co vozím, vlakvedoucí, průvodčí. Je to pro mě prostě komornější, stačí mi vrabec v hrsti. 😀

Mám blízkého kolegu. Jezdí motoráčky a ačkoli oprávnění na elektriky má, nikde se s tím raději nechlubí, nijak po jezdění na nich netouží. Každý jsme nějaký.

Ještě pár slov ohledně řevnivosti u fírů – soukromník versus státní. Jakože by někdo žárlil a myslel si, že např. u RJ jsou dementi nebo obráceně, to jsem nezaznamenal. Tohle povolání je totiž zvláštní. Lidi, co ho vykonávají, si uvědomují, že každý z nich musel ujít kus cesty, mnohdy trnité, a navzájem se respektují nebo si pomáhají. Od ČD třeba odešlo pár lidí k soukromníkům, mnohdy špičkoví fírové, a jen tím, že přešli k jinému dopravci, se z nich automaticky nestanou dementi.

Naopak.

Je fajn, když se člověk může dozvědět zákulisní info. Můžeme si potom porovnávat nejen plat, ale i neuváděné benefity, skladbu směn, chování nadřízených, techniků, přístup k řešení závad a podobné rozhodující aspekty, které přispívají ke spokojenému pracovnímu životu.

Kolegialita rozhodně funguje. O závisti nevím. Není si co závidět.

Čest výjimkám! 😀

Přidej komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt