U nás doma všichni padli a úplně fresh nejsem ani já sám.
Zapsáno: 7. 12. 2025
Manželka má 39,2, brutální kašel a rýmu level 1000. Syn má 38,9, bolest hlavy, rýmu a kašel. Dcera má kašel už měsíc a k tomu antibiotika.
Já jsem otrávenej, moribundus mě jen líže a mám na starosti celou domácnost. To značí, že musím mnohem méně sportovat a straním se bacilonosičů. Poskytuji pouze vyžadovaný servis nebo konám posluhy, které jsou pochopitelné a očekávané.
Jo, dobře, musím, chápu. Nebaví mě to ale strašně! Úplně mi m*dá z mytí nádobí. Ochořelí členové rodiny zašpiněj spoustu talířů, hrnků na čaje, džusy, všechno včetně lžiček je oblemcaný od medu. Sám jsem schopen žít týden s jedním talířem a sklenicí, víc nepotřebuju. Nechápu, že to tak nemají všichni…
Jsem taky trochu Pohlreich. Včera jsem vymazlil čínské maso ve sladkokyselé omáčce s tortilama. Dnes byly na jídelním lístku restované kuřecí plátky s cibulí na francouzské hořčici s kampotským pepřem a domácími hranclemi.
Klika je, že nemusím být v práci, neboť aktuální volno vyšlo jako dlouhé. Nebylo tedy třeba aktivovat záchranný support v podobě babiček, které by dokázaly pomoci a ulevit. Je fajn pocit, když máte někoho stoprocentního v záloze.
Obdivuju ovšem všechny samoživitele a samoživitelky, kteří dokáží výše zmíněné konat dlouhodobě a bez přestávky. Já jsem ze všeho po třech dnech absolutně vyřízený!
Úvaha, jak významnou roli v mém životě zastává manželka, tu byla publikována několikrát. Že ji obdivuji, je nad slunce jasné a nečiním tak z kalkulu nebo příslibu výhod. Je za tím pouze poctivé zhodnocení její role v mém spokojeném bytí.
Ježíšek
Škoda, ze ji nemohu rozmazlovat více než jen občas. (Spíš zřídka. – pozn. admina) Svými vnitřními běsy stran zvažování nákupu daru, coby ocenění její přízně a konání, zhusta zásobuji admina. Vše servíruji bez příkras a jsem konfrontován nemilosrdnými a, nebojím se říct, zlými doporučeními, které mě nepěkně zahánějí do kouta. Snad se tedy vybraný dárek bude líbit, protože jeho pořízení jsem reálně obrečel.
Zajímavé je, že při nákupu darů či odměn pro sebe těmito pochybnostmi netrpím a jsem s rozhodnutím na pořízení něčeho zajímavého vypořádán velmi rychle. 😀
Mám ale za to, že mnohdy je – než dárek či peníze – větším zadostiučením slovní ocenění snahy nebo úsilí, které dotyčný jedinec vyvíjí. Že se podobná gesta z našeho konání zásadně vytrácí, je podle mého názoru kure*ská škoda. Ověřil jsem si už mockrát, jak překvapeně lidé reagují, když vyzdvihnete jejich roli nebo podíl na řešení zapeklité situace. A jak významně jim projasní den prosté děkuji, tuze děkuji či mega děkuji.
Telefon
Ten den jsem spal po noční, trochu otráveně vstával a na soukromém telefonu mi zazvonilo drážní číslo s panem přednostou na druhé straně. Jeho hlas nevěstil v mém pesimistickém nastavení nic dobrého. Nejspíš jsem někde něco neudělal nebo snad pokazil.
Že se bude jednat o pochvalu, mě zaskočilo, přiznávám. Cítil jsem se podivně a zvláštně. Ačkoli jsem zvyklý na sladká slova, tenhle telefon byl ve své ryzosti a rozklíčování doprovodných faktorů tak poctivý a přesně zacílený, že mě vlastně dojal. Projasnil mi den.
Nemívám tyhle stavy úplně často. Zhusta o svém konání nebo snaze páchat věci navíc pochybuji, ale je možné, že to třeba tak zbytečné není. Nejlepším na celém mikropříběhu bylo i to, že ačkoli se s poděkováním pojí i finanční plnění, násobně větší euforii mi přinesla oceňující a přesně zvolené věty. (Ovšem kdyby finanční plnění nebylo, jistě bych si vyslechl něco ve stylu: “Taky mohli dát dva kousky, když je to pro chorého…” 😀 – pozn. admina)
Přál bych tedy i dalším strojvedoucím, manželkám, čtenářům, posluchačům a ostatním, aby je někdo častěji oceňoval, rozmazloval a hýčkal. Neboť jak jsem poznal na vlastní kůži, jedná se o velmi příjemnou záležitost.
Když jsou ty Vánoce…
Ilustrační foto: João Luiz Borba Lima / Unsplash
