Je to pokaždé stejné a děje se mi to opakovaně. Jako kdyby si Pánbůh testoval, jestli a kolik toho unesu, mi po zásadních ranách, kopancích a těžkostech dopřeje možnost zotavit se. Umožní mi opětovně získat samolibý pocit, že na co sáhnu, to se povede. Žádná věc není problém, i situace, které se jeví jako složité, se mi daří zvládat s lehkostí, která mě až děsí.
Zapsáno: 8. 10. 2026
ZOZ říjen 2026
Jak jsem už psal v předminulém článku, nepodcenil jsem přezkoušky ani náznakem. Příprava na ně byla tentokráte snad ještě pečlivější než kdy jindy a skládala se z drcení na testy, které jsem napsal se 2 chybami z 65, přičemž jsem obě chybné otázky věděl, ale pouze je blbě zakroužkoval.
Na ústní část jsem se připravoval drahnou dobu – s kolegou Fandou po telefonu, vyptáváním se na WA chatu, jakožto i finálním a závěrečným soustředěním s kolegy Kubou a Petrem, kteří ochotně dorazili k nám na ves do garáže, aby mi v křesle při více než 3hodinovém projíždění otázek z lokomotiv či dopravních situací pomohli do maniakálních detailů dopilovat věci, které jsem zapomněl, neznal, nevěděl nebo jen tušil.
Samotné zkoušky tentokrát probíhaly v Hradci Králové, kde předsedající trojice kolegů velmi zkušeně, ovšem naprosto nemilosrdně prověřovala úroveň strojvůdcovských adeptů. Jakkoliv to může znít směšně, byl jsem svým způsobem pyšný, že otázky, které směrem k nám zaznívaly, nepatřily k těm triviálním a velmi dovedně odhalovaly detailní a skrytá zákoutí, se kterými se v naší profesi potkáváme. Dvě otázky z motorové trakce, dvě z elektrické trakce a dvě z dopravy se doptáváním a pitváním rozvětvovaly do dalších podúloh plných lákavých pastí či umně nastražených kliček.
Závěrečné zhodnocení a poděkování za vysokou úroveň našich znalostí bylo pro mě osobně sladkou odměnou, neboť zkoušejícím muselo být jasné, že na svou práci a na to, co k ní patří, prostě nedlabeme.
Další zkouška, která byla snad ještě těžší, mě čekala hned další den doma.
Kolaudace VaK
Tím, že si moje paní vysnila nové bydlení mimo zastavěnou lokalitu, vyvstala potřeba zasíťování pozemku, protože bez vody nebo odpadu by se v dnešním moderním světě žilo vcelku složitě. Samotná stavba a obzvláště její papírová část byla natolik komplikovaná, že zdárný výsledek, který se podařilo zakončit kulatým razítkem na úřední bumážku, je pro mě asi nejsložitější věcí v životě, na které jsem mohl participovat. Se vší vážností prohlašuji, že nebýt obklopen naprosto dokonalým a sehraným týmem plným odborníků nasáklých altruismem byl bych v p*deli krát 3 a to celé na druhou.
Až si někdy v budoucnu budete číst prohlášení od těch pirátských ho*en, kterak se díky jejich umu podařilo zjednodušit stavební řízení, vězte, že jsou to jen lži a kecy, na kterých není jediné zrnko pravdy. Protože jsem si v časech, kdy se přikládaly dokumenty pro úřad, mohl dělat poznámky, seznámím vás s tím, co se po nebohém a neznalém hochovi od dráhy požadovalo.
Stavebník při závěrečné kontrolní prohlídce předloží tyto doklady:
- Stavební povolení.
- Projektovou dokumentaci ověřenou stavebním úřadem ve stavebním řízení nebo při povolení změny stavby před jejím dokončením.
- Dokumentaci skutečného provedení stavby.
- Geodetické zaměření stavby.
- Doklady o vytyčení stavby.
- Výkresy s vyznačením změn, ke kterým došlo během provádění stavby.
- Doklady o výsledcích předepsaných zkoušek.
- Zápis o předání a převzetí stavby, pokud byl sepsán.
- Závazná stanoviska dotčených orgánů.
- Oprávnění firmy k provádění stavby.
- Doklady o ověření požadovaných vlastností výrobků a další doklady stanovené v podmínkách stavebního povolení.
- Další doklady plynoucí ze stavebního povolení a stanovisek dotčených orgánů.
Bod 7 má dalších 7 papírů. K bodu 11 dokládám 21 technických listů. Bod 12 obsahuje dalších 6 povolení. Finální schválení, které 6. říjnem nabylo platnosti, má pro mě naprosto nevyčíslitelnou cenu.
I zde se mi dostalo ocenění z úst paní z úřadu, která pronesla větu: „Kdyby každá kolaudace probíhala tak jako u vás a každý měl věci v takovém pořádku, jako je máte vy, pane Hopo, na světě by bylo mnohem krásněji.“
Opětovně upozorňuji a významně zdůrazňuji, že stejně jako u ZOZ by žádná chvála neproběhla, nebýt lidí kolem mě. Všem, o kterých píšu, a vy to velmi dobře víte, posílám obrovské díky.
Od kolejí
Získal jsem po vypětí na po*ebaných Prahách, kdy Ešusy kapají jako mouchy, jednu ozdravnou směnu na lokálce. Umožnila mi nabrat sílu, zklidnit rozjitřené emoce a napětí a uvědomit si, že jezdit s vlakem je prostě báječná věc.
Ráno sem tam Reginou, potom sem tam s Liškou a po obědě hybaj domů. Jo, krátká směna, málo hodin, žádné drama nebo spěch – spíš naprosto klidné a pohodově pomalé svezení, kdy sice vezete spoustu lidí, ale svět je zde tak nějak daleko víc v míru.
A když jsem zbrojil, všiml jsem si, že u Lišek přibyl jeden moc fajnový upgrade. Hubice pistole už nemá šanci vypadnout. Naprostá pecka.
