Jel jsem vlakem plavat. Odjíždím z bazénu, spokojenej. Sednu do vagonu. Vytáhnu čtečku a těším se, že přečtu nějakou knížku. Šikmo přes uličku seděly dvě ženský. Tak 40 let, ne moc atraktivní. Jedna tlustá, druhá ošklivá. Nechtěně jsem vyslechl rozhovor.
Čas od času se nachomejtnu k nějaký maličkosti, která mi stojí za zaznamenání. Nejde o žádný dlouhý příběhy, spíš jen útržky ze života, co jsem zaslechl kolem sebe ve vlaku, prostě kaleidoskop, panoptikum. A tady je první z nich.
Jel se mnou dnes kolega vlakvedoucí. Je starší než já, chytrej jak rádio a velkej myslitel.
“Ses nějak zakulatil, ne? Co jsme se neviděli,” povídá mi.
“Ne, mám furt stejně.”
“Chodíš plavat?” ptá se.
“Jo, hele, daří se mi. Byl jsem i dneska, jak to máme přerušený. Místo oběda.”
“No jo, chce to se hejbat. Člověče, my jsme teď se starou objevili to nordic walking. Víš, co to je, ne?”
“Jasně, vím, to chodíš s hůlkama.”
“Jo, to je vono. Akorát my ještě nemáme ty hůlky koupený, tak chodíme jen tak.”
Abyste věděli, co je trendy. 🙂
Včera situace, dovezu vláček do cílové stanice a za 20 minut mám jet zpátky. Čekám na další vlak, z kterého ke mně prelejzají lidí, a vezu je do Pardubic.
Telefon od dispečera:
“Ahoj, hele, je to narychlo, nevím, jestli o tom víš, ale je objednaný vozíčkář.”
Říkám:
“Nevim, ale ok.”
Vezu nahoru do Hlinska v 18 h první spěšňák, v Rosicích přecházím na druhou stranu jednotky. Proti mně borec, co vypadal jak Bon Jovi, takovej pačesák. Nicméně kapku máklej. Obě ruce v kapsách kraťasů, u toho takovej zaujatej výraz a normálně si dělal dobře.
Normálně sem měl podezření, jestli to není nějaká skrytá kamera. Přijedu na konečnou, mám asi 40 minut čas, vezu další vláček v 13:55. Ve 13:30 se otevřou dveře a hezká, udýchaná slečna, jestli nemám v mobilu data, že jede do Chrudimi, a neví v kolik a odkud.
Byl teplý podvečer, babí léto, kolem 19. hodiny. Před stanovištěm posunovačů, na prvním perónu lavička, před ní malý stolek. Třeba hodina mrtvého času mezi vlaky a další prací.
Borci od posunu vylezli ven, každej hrnek kafe, ubalený retko a plánovaná siesta. Přitom se vedly rozhovory, padala velká životní moudra nebo zásadní názory.
