Včera jsem vezl vlak do Skutče.
Mezi zastávkami na znamení (Jesenčany a Chrudim, zastávka) je stanice Medlešice, kde ale tenhle vlak nestaví. Projíždí tam plnou rychlostí.
Včera jsem vezl vlak do Skutče.
Mezi zastávkami na znamení (Jesenčany a Chrudim, zastávka) je stanice Medlešice, kde ale tenhle vlak nestaví. Projíždí tam plnou rychlostí.
Tenhle zážitek se mi nepíše snadno. Nevím, zda ho dokážu předat pouhým popisem.
Končil jsem směnu v 1:40 ráno, domů dojel kolem druhé, usnul úplně vyřízenej. Byl pracovní den, myslím úterý, ráno manželka vypravila děti do školy, sama odjela do práce. Dopoledne jsem tedy úplně sám doma.
Příhodu, která se před několika lety stala, mi vyprávěl kolega. Byl očitým svědkem celé události. Jeho svědectví je hodnověrné, ověřoval jsem si ho nezávisle ještě u dalšího zdroje.
Když jsem byl před 15 lety u vozmistrů, ještě před kariérou strojvedoucího, našel jsem ve vlaku peněženku. Byly v ní asi tři kila, občanka, lítačka, ISIC, pár fotek a holčičí kravinky. Na fotce holčina, kolem dvaceti roků, fakt hezká. Hned mě začaly napadat hříšný myšlenky.
Teď jsem dovezl první spěšňák. Než jsem vyjel z depa, nechal jsem si doplnit vodu a osobně dal na WC dvě role papíru a utěrky na ruce. Mám rád, když je zachod čistý.
Najednou přijde vlakvedoucí a že neteče voda v umyvadle.
Se mi nějak nezdá, jak to?!
Během zácviku na strojvedoucího jsem 3 měsíce strávil na dílně. Čas tam strávený pomůže navoněnému budoucímu fírovi pochopit, jak náročná a potřebná je práce mechaniků. Uzavřou se tam mimo jiné i dlouholetá přátelství, vznikne vzájemné pochopení, podpora, respekt, a v neposlední řadě člověk pozná jiný svět.