Teď jsem dovezl první spěšňák. Než jsem vyjel z depa, nechal jsem si doplnit vodu a osobně dal na WC dvě role papíru a utěrky na ruce. Mám rád, když je zachod čistý.
Najednou přijde vlakvedoucí a že neteče voda v umyvadle.
Se mi nějak nezdá, jak to?!
Během zácviku na strojvedoucího jsem 3 měsíce strávil na dílně. Čas tam strávený pomůže navoněnému budoucímu fírovi pochopit, jak náročná a potřebná je práce mechaniků. Uzavřou se tam mimo jiné i dlouholetá přátelství, vznikne vzájemné pochopení, podpora, respekt, a v neposlední řadě člověk pozná jiný svět.
Jedu si z Pardubic do Hradce Králové pro opravenou mašinku. Sednu si do Pantera na čtyřsedadlo. Přes uličku na druhý čtyřce sedí hezká holka, asi 20 roků. V ruce mobil, zahleděná do displeje, nevnímá svět okolo, wifi asi funguje.
Jel jsem vlakem plavat. Odjíždím z bazénu, spokojenej. Sednu do vagonu. Vytáhnu čtečku a těším se, že přečtu nějakou knížku. Šikmo přes uličku seděly dvě ženský. Tak 40 let, ne moc atraktivní. Jedna tlustá, druhá ošklivá. Nechtěně jsem vyslechl rozhovor.
Čas od času se nachomejtnu k nějaký maličkosti, která mi stojí za zaznamenání. Nejde o žádný dlouhý příběhy, spíš jen útržky ze života, co jsem zaslechl kolem sebe ve vlaku, prostě kaleidoskop, panoptikum. A tady je první z nich.
Jel se mnou dnes kolega vlakvedoucí. Je starší než já, chytrej jak rádio a velkej myslitel.
“Ses nějak zakulatil, ne? Co jsme se neviděli,” povídá mi.
“Ne, mám furt stejně.”
“Chodíš plavat?” ptá se.
“Jo, hele, daří se mi. Byl jsem i dneska, jak to máme přerušený. Místo oběda.”
“No jo, chce to se hejbat. Člověče, my jsme teď se starou objevili to nordic walking. Víš, co to je, ne?”
“Jasně, vím, to chodíš s hůlkama.”
“Jo, to je vono. Akorát my ještě nemáme ty hůlky koupený, tak chodíme jen tak.”
Abyste věděli, co je trendy. 🙂
Včera situace, dovezu vláček do cílové stanice a za 20 minut mám jet zpátky. Čekám na další vlak, z kterého ke mně prelejzají lidí, a vezu je do Pardubic.
Telefon od dispečera:
“Ahoj, hele, je to narychlo, nevím, jestli o tom víš, ale je objednaný vozíčkář.”
Říkám:
“Nevim, ale ok.”