V pátek jsem byl na oslavě. Mám štěstí v tom, že je kolem mě neuvěřitelné množství kamarádů a přátel. Netuším proč, ale tyhle klučičí vazby jsou pevné a neměnné už od dětství.
Bon Jovi na druhou
Před čtením článku si prosím projděte toto prohlášení. Jen pro jistotu. 🙂
Oheň pod mašinou
Na téhle trati jsem začínal. Jednu z prvních cest pasivního zácviku jsem jel s tenkrát asi padesátiletým – zkušeným – kolegou a seděl vedle něj na bočním sedátku. Obdivoval jsem, jak mazácky ovládá mašinku, zpaměti sahá na ovládací prvky, plynule brzdí bez škubání a s odhadem na milimetr přesně zastavuje podle potřeby, všechno klidné, úsporné pohyby.
Hltal jsem nejen krajinu. Sledoval jsem mimoděk také jeho obličej, který vyjadřoval spokojenost a radost. Zcela nehranou, prostě se bavil samotnou jízdou.
Na pivo
Včera jsem vezl vlak do Skutče.
Mezi zastávkami na znamení (Jesenčany a Chrudim, zastávka) je stanice Medlešice, kde ale tenhle vlak nestaví. Projíždí tam plnou rychlostí.
Výchova dívek v Čechách
Stalo se: jaro 2017
Tenhle zážitek se mi nepíše snadno. Nevím, zda ho dokážu předat pouhým popisem.
Končil jsem směnu v 1:40 ráno, domů dojel kolem druhé, usnul úplně vyřízenej. Byl pracovní den, myslím úterý, ráno manželka vypravila děti do školy, sama odjela do práce. Dopoledne jsem tedy úplně sám doma.
Zranění z dílny
Příhodu, která se před několika lety stala, mi vyprávěl kolega. Byl očitým svědkem celé události. Jeho svědectví je hodnověrné, ověřoval jsem si ho nezávisle ještě u dalšího zdroje.

