Během karantény jsem si během procházek nemohl nepovšimnout posunu v ohromné stavbě, která probíhá kousek od nás. Ostatně jsem o čilém ruchu psal už dříve – tady a tady.
Silnice mimo jiné souvisí i s kolejemi, takže mě napadlo, že bych mohl zaznamenávat a občas vyfotit průběh operace, která zcela zásadně promění krajinný ráz a již nyní ovlivňuje velmi výrazně život místních obyvatel. O co se jedná?
Dnešní text bude veselejší. Před půl hodinou jsem vylezl z vody, po více než dvouměsíčním půstu. Endorfiny na maximu!
Během karantény jsem se pustil do rekonstrukce garáže a trávil v ní docela dost času. Vyklízení, likvidace nepotřebného a nahromaděného haraburdí, natírání, malování; výsledek je parádní a do úplného finále už zbývá jen zrenovovat podlahu.
V současné době díky viru prožíváme nelehké časy. Vnímám náladu kolem sebe a uvědomuji si, že mnoho lidí řeší zcela zásadní existenční problémy. Ať už jde např. o výpadek příjmu, problémy s výukou dětí, zavřené hospody či omezené cestování.
Jednou z nočních můr strojvedoucího je stav, kdy tělo z různých důvodů přestane fungovat v běžném režimu a člověku zničehonic není dobře.
Před nějakým časem se jednomu z hráčů na mém oblíbeném herním fóru narodil následník. Radostná diskuze a gratulace mi probudila vzpomínky na prožitky, kdy jsem byl vlastní ženě velkou oporou. Mám totiž pocit, že ačkoli se hlásá rovnoprávnost, někdy si veškerou pozornost a práva ohledně narození a výchovy, pro sebe usurpují matky a na důležitou roli otce se neférově zapomíná.
