Psaním se opravdu bavím. Někdy se mi teda nechce a admin prská, že není nic v zásobníku. Lstivě výpadky tvořivosti svádím na dovolenou, únavu nebo málo drážních témat, která by stála za moje žertovné glosování. Ovšem nejde si nepovšimnout, že se nám v redakčním mailu relativně často objevují pochvalné reakce a také nabídky/žádosti o osobní setkání.
Tomu se snažím vyhnout, protože z textů, které pracně smolím, může leckterý čtenář snadno nabýt dojmu, že jsem v jádru milý chlapík, s kterým by bylo fajn pohovořit. (Tak určitě! 😀 – pozn. admin)
Nicméně pevné předsevzetí se už nedařilo bezezbytku splnit. Podlehl jsem totiž zcela neplánovaně čtenářce, která díky upřímnosti, vtipu a pronikavé ženské inteligenci skutečně nešla odmítnout. Nalezená peněženka totiž mamince dívky nedala spát a toužila mi osobně poděkovat.
Odhadoval jsem, že mi touží předat nějaký dárek a vyjádřit slovní díky, což mě vystaví nutnosti neobratně čelit chvále ohledně mojí bezvadnosti a poctivosti, o což jsem vskutku nestál. Naštěstí jsem během rodinné dovolené utopil telefon i s kontaktem a několika domlouvacími SMS a opětovný návrat do procesu zcela vytlačil tuto situaci z povědomí.
Maminka se ovšem nevzdala a přišla s náhradním řešením. Že mi nechá u paní výpravčí nějakou pozornost, neboť pochopila, že nemám zájem o setkání. Četl jsem mezi řádky smutek a lítost, což mě zasáhlo a ranilo. Paní nebyla zjevně vůbec hloupá a zkušeně vyhmátla mou slabou stránku a jen tak mimoděk o ni zavadila.
Byl jsem rozezlený sám na sebe. Jsem skutečně necitlivý hulvát, který neumí přijmout prosté díky? Na druhou stranu – jít si sednout s úplně cizí paní není pro spokojeně ženaté chlapce jako já vůbec obvyklá věc. Tak jsme se domluvili.
Doma jsem se tedy paní Hopové pochlubil, že jsem velmi žádaný a tudíž hrozí, že se náš – doteď pevný – svazek začne drolit, protože si další lidé nárokují poznat poklad, který ona doteď bez ohrožení využívala. Rozezlilo mě, že se nezdála nijak vyděšená, ačkoli jsem přidal i další nesporné argumenty stran mé současné štíhlosti, čímž jsem jasně zvýšil atraktivitu v očích opačného pohlaví.
Pozorovala mě spíš pobaveně i v okamžiku, kdy jsem jí připomněl, jak mi nedávno několikrát bezdůvodně hubovala, což ta “nová” paní dělat určitě nebude, a že až se bude vracet k rodičům na rodný grunt v hanbě pouze se dvěma Lidl taškami (víc jí nedám) a dvěma dětma za sebou, bude už pozdě domáhat se mé lásky. 😀
Nastal den D. Setkání bylo vymyšleno na večer, v místě přerušené směny, kde jsem posléze i spal. Někoho jistě napadne, že jsem mohl využít daru výmluvnosti a pokusit se nádražáckým šarmem a prázdným kvartýrem dosáhnout nějakého dobrodružství. To bylo úplně vyloučené.
Paní mě jednoznačně převyšovala vtipem, rozhledem a zlehka držela kormidlo rozhovoru. Mé jednoslabičné odpovědi vyznívaly spíše slabomyslně a uboze, což velkomyslně přehlížela. Navíc mi zkušeně lichotila, což se vždycky dobře poslouchá. Povídání u jídla bylo neskutečně fajn a při loučení pod nádražními hodinami jsem dostal opravdu krásné dárky.
Rozbalil jsem je až doma a ještě jednou děkuji mnohokrát!
Dodatek
Protože jsem byl pln dojmů, šel jsem se ještě jako mazaný záletník kvůli alibi ukázat před ulehnutím nejmilejší paní výpravčí, která správně ohodnotila, že se můj nedrážní ohoz vymyká běžnému standardu (“Hopa, ten na pivo nechodí, ten si zaleze, čte si a spí!”), aby mi mohla u případného manželčina vyšetřování dosvědčit, že jsem byl na cimře včas a sám.
Představoval jsem si totiž naivně, kterak je moje paní doma celý večer na trní a nervózně si okusuje nehty a přemítá o své budoucnosti. Velmi jsem se v ní zklamal. Na tenhle důležitý den zcela zapomněla (zaměstnaná rutinními činnostmi kolem domácnosti a dětí) a musel jsem se jí sám přihlásit a pochlubit!
Někomu se na dálku poslaná pusa na dobrou noc od manželky může zdát trapná. Pro mě je ovšem i po společných letech připomínkou, že se mám v životě náramně. 🙂
Onehdy když jsem jel přes Pardubice vyhlížel jsem na nádraží hopuv žralok v domnění že na něm bude nápis strojvedoucí. Com. Také jsem byl velmi zklamán. Fnuk😂😂
Hopa jako vždy přehání. Po mírných oboustranných rozpacích běżel osvěżující hovor oboustranně hladce, jen já měla stâle trochu pocit stihačky. A ano, jsem ráda za tu výsadu se setkat s výjimečným chlapíkem ( paní Hopové bych se ráda zeptala, kde se takoví kupují) a ještě několik dní jsem měla hřejivý pocit kolem solaru. Při loučení pod nádražními hodinami jsme se trochu poprali, jelikož Hopa opravdu nechtěl přijmout mé skromné dárky. Doufám, že víno neposlal dál,jelikož by to byla věčná škoda a děti nejsou na pohádky už moc velké. Tak ať se daří a ještě jednou DÍKY!
Krásný příběh Hopo ! Díky
Všechna čest Vám,tady ( jihozápadní část Středočeského kraje) se semtam vyskytnou u dráhy jiní “machři,” až otravové, ač ženská nemá třeba zájem. Pěkné čtení,že je někde slušný chlap a Rodina.
👍 Hopovi i Čtenářce
Mašinka, výhybka, hradlo, most 🙂 To byvaly moje nejoblíbenější pohádky 🙂