První část prázdnin mizí pomalu v zapomnění. Než se tak stane, doplním do deníčku několik poznámek, které by jinak odvál čas.
Kdo čeká něco od kolejí, musí hledat jinde, např. zde.
První část prázdnin mizí pomalu v zapomnění. Než se tak stane, doplním do deníčku několik poznámek, které by jinak odvál čas.
Kdo čeká něco od kolejí, musí hledat jinde, např. zde.
Letos je léto jiné. Po dlouhých a neveselých trápeních nyní v Pardubicích prožívám poklidný drážní život, který mi mega vyhovuje.
Není tedy úplně bez vln a bouřek, což budu demonstrovat na dvou kolejových situacích, od kterých se posléze podíváme i jinam.
Na úvaze, čím bych se živil a jak vydělával, kdybych nebyl strojvedoucím, jsem si v poslední době několikrát zapřemýšlel.
Jako správná ambiciózní mamka sedím u dcerky na gymnastice. Pozoruju, jak malé cvičenkyně lezou po stuhách a dělají všelijaké krkolomné kreace.
Jak si sepsat zdánlivě nesouvisející témata a spojit je v jeden celek, mě napadlo po včerejším, na zážitky věru plodném, dni.
Dneska dlouhý úvod fakt nebude. Ale ostřejší ho nechat asi můžeme… 🙂