Mužská výchova v praxi

M

Jako správná ambiciózní mamka sedím u dcerky na gymnastice. Pozoruju, jak malé cvičenkyně lezou po stuhách a dělají všelijaké krkolomné kreace.

Zapsáno: 17. 5. 2024

Přemýšlím. Co bych to byl za rodiče, kdybych své ratolesti nepodporoval v zálibách, které je utuží a zocelí? Na výchovu dětí je jenom jedna šance a tu nechci promarnit.

Děsím se faktu, že by z nich mohli vyrůst tvrďáci menší, než jsem já sám. A snažím se jim proto nenásilnou a nevulgární formou vštípit poznání mého oblíbeného hrdiny Louieho. Totiž že svině vládnou světu!

Tento můj primitivní a omezený pohled příliš nekoresponduje s vlivem a péčí manželky. Jako vzdělaná a jemná žena působí ve výchově velmi kultivovaně. Dalo by se tedy říct, že jí ve stylu nešiky a kaziče Jeremyho Clarksona ztěžuji práci.

Přesto mám radost, že se mi v drobných jednotlivostech daří předávat vlastní otisk zarytého a umanutého záměru na cíl. Ten je sice často velmi vzdálen a na první pohled téměř neviditelný. Ale soustředěným konáním se mi ho v drtivé většině případů povede dosáhnout. (Připomenu ti to, až si postopadesátýosmý budeme opakovat, jak nemáš skákat lidem do řeči v podcastech. – pozn. admina)

Musí se jen překonat počáteční nevole, nechuť a odpor. A pak nepovolit!

Syn

Před časem jsem zmiňoval, že syna nutím veslovat, běhat a cvičit. A že se mu ne pokaždé chce. Mám neuvěřitelnou radost, čeho se dá dosáhnout pouhým příkladem, důsledností, chválou, motivací, humorem, odměnou a láskou.

Výše zmiňované aktivity nyní junior provádí už sám. Můj dozor je pouze usměrňující a pochlebující. Trvalo zhruba 8 měsíců, než si vybudoval závislost, zvyk. A než se mu podařilo začlenit pohyb do normálních reálií dne. Skvělé je, že už i přizná, jak se na tu námahu těší a že mu potom líp soustředí i učí.

Chodí veslovat fakt každej den. Cvičení a protahování taky. Běh se snažíme přidat 2-3x týdně (už dá 2,5 km). V žádném případě ho nechci zničit ani utavit. Spíš naopak. Ale vidět ho, jak se mění, je báječné.

Pominu fyzický faktor, který už je poznat. Roste, zesílil. V čem mu ale sport neviditelně a brutálně pomáhá, je sebevědomí a spokojenost, že něco zvládne a dokáže. I věc, která se dřív zdála nemožná.

Jsem za to megarád. Sportovec z něj asi nikdy nebude, ale o to nejde. Odolnost a schopnost pobrat nějakou tu ránu se mu ale určitě bude hodit. To vím podle sebe. 😀

Sklad

Před časem jsem tu zmiňoval pár vět kolem stavby nového domu. Od té doby došlo k posunu. Má role v tomhle příběhu je samozřejmě taková, že drtivou většinu zařizuje a řeší moje paní.

Jelikož náš rozpočet není bezedný, musela moje milovaná architektka přistoupit v rámci úspor k osekání výdajů. Místo garáže bude jen sklad, řeklo se. Auta na parkovišti pod přístřeškem.

Sklad se udělá během stavby a bude akorát tak prostorný. Máme milion kravin jako lyže, kola, brusle, boty, zimáky, sekačku, detailingové vybavení atd. Všechno se vejde.

Jak se řeklo, tak se udělalo a skvělá paní projektantka všechno namalovala. Mockrát se potom všechno ještě měnilo, ladilo, měřilo, zvětšovalo, zmenšovalo, doptávalo, koumalo atp. Sklad byl ale danej, nešlo s ním už dál nic vymyslet. Co taky.

Finální verze, všechno je jasný. O stavební povolení se bude žádat záhy. Domluveno, vyřízeno, hotovo!

Jenže…

Jak neustále a celý život bojuju s pochybnostmi ohledně jasných a daných věcí, pokládám sám sobě různé dotazy. A o vyřčených odpovědích mlčky dlouze přemýšlím.

Teď garáž mám a je mi v ní dobře. Není extra hezká, není nová, ale je čistá. Moc toho v ní nepodělám, funguje jako sklad a točím v ní podcasty. Ale ku*vapráce, snad mi aspoň nějaký chlap potvrdí – beru ten prostor jako klučičí hájemství a ostrůvek hodnoty v současném přitepleném světě. Místo, kde je muž pořád ještě mužem! Kde se mohou necenzurovaně probírat filozofické myšlenky o chodu světa. A bojím se, že by mi v novém domě scházela. Nechci ji tam nemít!

Volám

Odpoledne jsem tedy zavolal na firmu, že bych prostě, přes všechna již potvrzená stanoviska, tu garáž asi opravdu chtěl. Že po ní skuteční chlapi prostě ve skrytu duše toužej. A že jejich bažení nemůže suplovat nějakej trapnej sklad. Tak jestli by to ještě nemohli nějak zprocesovat.

To slovo se mi líbí – značí, že já nebudu dělat nic a nechám úkol vyřešit někoho jiného. Zdravím admina! 😀

Paní projektantka je výjimečná žena. Ochotná, skvělá, zkušená a hlavně trpělivá. Nechápu, že mi nepraštila telefonem. Obdivuju všechny, kteří mají trpělivost s klienty jako já. (Děkuji! – pozn. admina)

Už prý měla zaklapnutý desky. Hotovo. Musela by teda zase rozvázat mašle. Poradil jsem jí, že stačí dopředu nic nezdít a pak přidat jeden překlad betonovej, o trochu delší na strop, aby se tam potom daly ukotvit, až jestě někde ukradnu vrata.

Myslel jsem, že uděláme jen větší díru, ale řekla mi, že se to musí zvětšit prej celý, páč se mi do skladu předělanýho na garáž žádný auto nevejde. Tím jsem se já samozřejmě v úvahách vůbec nezatěžoval.

Bude se to muset posouvat, aby vyšly vzdálenosti. Špitnul jsem i o topení, že by nebylo špatný. A voda a odpad. Na druhé straně telefonu jsem slyšel jen šustění tužky po papíru, když se počítalo, kolik čeho kam přibude, kde izolace, kde polystyren…

Zatím jsem se nikomu nepochlubil. Bůhví, co se bude dít, až mi na to doma přijdou. A je jasné, že přijdou! 😀

Následné diskuzi budu čelit sebevědomě, asertivně a se vztyčenou hlavou. Tak jak to učím své děti. A k tomu mi pomáhej bůh a sport! 🙂

 

Komentáře: 6

  • Gratuluji ke garáži! Byť zatím jen na papíře. Každej chlap potřebuje svoji jeskyni. 😉 Probírat filozofické myšlenky… úplně jsem si vzpomněl na Ala Bundu ze seriálu Ženatý se závazky.

    A ty adminovy poznámky mě baví, skoro jako články samotný. https://i.imgflip.com/8smmre.jpg 😉

    • Díky za pochopení. Stěźoval jsem si v redakci, že článek o garáži je lidem u prdele ještě víc než plavání- a to je co říct. Adminovi zraňující poznámky mi přijdou zábavné skutečně jen velmi málo. Bolí, deptají a rmouti, neboť jsem velmi citlivá duše. Nechávám mu je v textu aby bylo patrné, čemu všemu musím čelit.

    • Fando, budeš mìt smyslovku 1 -vůbec jsem si to toho nevšimnul. 😀
      Dobrý postřeh, tleskám a smekám pomyslnou čepku!

  • Mám rodinný dům po dědečkovi z roku 1934. Už dvakrát jsem ho prakticky zrekonstruoval (před nastěhováním a teď postupně po částech znova “na důchod”). Vznikl z toho trochu monstr barák cca 7+2 aktuálně pro dva trvale, ale pro dalších 10 dospělých a dětí jako občasná základna blízko Krkonoš. Potvrzuji, že chlapské prostory jsou nutnost. Dům se musí průběžně udržovat a každý “baráčník” se stává současně domovníkem a údržbářem v jednom. Postupem času jsem se dopracoval k dílně hrubých prací v garáži, elektro dílně v rozpůlené prádelně a k samostatné místnosti pro Hi-Fi studio / střižnu videa. Když je v domě moc lidí, mám se kam schovat. A to je to co chlap občas nutně potřebuje… Bojuj, trvej, naléhej. Jinak bude pozdě. Držím place…

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Činnost webu můžete podpořit jednorázovým příspěvkem, pokud se vám tu líbí 😊.

Archivy

Kontakt