Během zácviku na strojvedoucího jsem 3 měsíce strávil na dílně. Čas tam strávený pomůže navoněnému budoucímu fírovi pochopit, jak náročná a potřebná je práce mechaniků. Uzavřou se tam mimo jiné i dlouholetá přátelství, vznikne vzájemné pochopení, podpora, respekt, a v neposlední řadě člověk pozná jiný svět.
Jedu si z Pardubic do Hradce Králové pro opravenou mašinku. Sednu si do Pantera na čtyřsedadlo. Přes uličku na druhý čtyřce sedí hezká holka, asi 20 roků. V ruce mobil, zahleděná do displeje, nevnímá svět okolo, wifi asi funguje.
Po složení dopravní zkoušky V-08 jsme se stali strojvedoucími Českých drah. Zbývala poslední zkouška, která byla opět státní, takže při jejím plnění byli přítomni zástupci Drážního úřadu.
Jel jsem vlakem plavat. Odjíždím z bazénu, spokojenej. Sednu do vagonu. Vytáhnu čtečku a těším se, že přečtu nějakou knížku. Šikmo přes uličku seděly dvě ženský. Tak 40 let, ne moc atraktivní. Jedna tlustá, druhá ošklivá. Nechtěně jsem vyslechl rozhovor.
Když odplavu, jdu do sprch a cestou si čistím zuby. Mám desku na plavčo, piškot, packy, tašku s pitím, sprcháč, pastu, brejle, čepici a ručník. Jednou rukou čistím, druhou nesu náklad.
Ve sprchách dojdu k umyvadlu, dočistím zuby, vypláchnu, svlíknu plavky a jdu se opláchnout od chloru. A když se myju, přišla za mnou nějaká učitelka.
Tohle je věc, z které má každý fíra krůpěje potu na čele, jen o tom slyší. Před nějakým časem proběhla nehodová série, která byla vděčným tématem všemožných periodik. Vyjadřovala se k nim spousta odborníků, znalců, laiků a dokonce i politiků. Sledoval jsem to povídání a trošku mi vadilo, že díky určité zkratkovitosti dnešní doby, spoustě zjednodušování a rychlých řešení, nikdo nechce slyšet i názor druhé strany. Vůbec mi nejde o to, abych popíral, že zcela jistě má některé z nich na svědomí pochybení strojvedoucích. To se koneckonců jasně ukáže časem při vyšetřování. Ani se nebudu omlouvat. Ale možná by bylo fajn ukázat, jak to člověk, který danou práci denně vykonává, cítí a hlavně, že ho tyhle události naplňují hrůzou.
