Nikdy nezapomenu. Bál jsem se tolik, že mě dodnes mrazí, a to už jsem zažil mnoho “na p*ču” věcí.
Bylo 1. 1. 2016 a v Holicích byl naplánovaný novoroční ohňostroj. Od pěti odpoledne, na hřišti. Páč hodně čtu, měl jsem to v merku už předem. Mrzlo, asi minus dva, lehce nasněženo.
Další modelová situace, jak se poměrně snadno projede návěstidlo, pramení ze souběhu několika nepříjemných okolností.
Minulý týden se stala nepříjemná nehoda. Spousta lidí se mě ptala na názor. Jestli vidím jednoznačné fírovo pochybení, jak a proč se to mohlo vůbec stát.
Teď jsem dovezl první spěšňák. Než jsem vyjel z depa, nechal jsem si doplnit vodu a osobně dal na WC dvě role papíru a utěrky na ruce. Mám rád, když je zachod čistý.
Najednou přijde vlakvedoucí a že neteče voda v umyvadle.
Se mi nějak nezdá, jak to?!
Před dvaceti minutama přejeli sebevraha kousek od Pardubic. To se tak prostě stane. Nastupuju v depu, drnčej telefony a buděj se spící kolegové, jestli by neudělali pilota.
Pilot je fíra, kterej neřídí, ale sedí na mašině a radí tomu, kdo právě sedí za kniplem a nezná trať, jaká jsou kde návěstidla, rychlosti nebo zvláštnosti na odklonovém úseku.
Včera ráno lehnul Žralok, pos*alo se topení. Vyfasoval jsem Regionovu, odjel tři vlaky sem a tam. Dojedu do Chrudimi, přecházím na druhé stanoviště a smrad nafty. Mírnej. Jako když to nasaje topení, prostě jemnej odér.
