Dvacka na krku

D

Období pohody moc dlouho nevydrželo. Zase mi zavřeli lázně, takže se nedá hovořit o nějaké extra náladě. V práci u mě s novým grafikonem došlo k poměrně značnému zhoršení turnusového rozpisu, takže mám ponovu mnohem méně osobního volna, kratší směny, zato však delší přerušení směn. Výměnou za to bych měl mít jednou za dva měsíce pětidenní volno, čemuž popravdě moc nevěřím, nicméně mohu alespoň doufat.

Napíšu si tedy alespoň o běhání, protože v něm začínám dělat pokroky. Ještě vysvětlím, že mi je jasné, že moje sportování nikoho nezajímá a že si lidi chodí číst hlavně o kolejích a vláčcích obecně. Což mi admin vytrvale připomíná. 🙂

Je mi to ale nějak jedno. Beru tyhle zápisky trochu jako deník a vyjádření určitých osobních pocitů či zájmu. Až si to budu za deset let probírat, třeba v údivu sprásknu ruce a řeknu si, že tohle se nikdy nestalo. 😀

K tomu běhání… Tu chvilku, co byl otevřený bazén, jsem šel plavat úplně každý den. Nechtělo se mi ale s utíkáním přestat, takže i když jsem nemohl aplikovat takové dávky, rozhodně jsem se neflákal. Nyní jsem již mnohem poučenější, lépe vyhodnocuji únavu po přetížení a beze studu některé dny odpočívám a regeneruji. (No sláva! pozn. admina)

A k tomu hubnu, to jen tak mimochodem… Aniž bych se nějak extra snažil, sádlíčko skutečně mizí. S tím, jak si tělo na jiný druh pohybu zvyklo, se lepší i cílové časy, které mohu díky hodinkám sledovat, což mi dodává chuť k ještě většímu úsilí.

Dnes je neděle a včera, po dvoudenní směně a dlouhé noční, jsem dorazil domů až odpoledne. Má paní mi napsala na lístek spoustu drobných úkolů. Např. vyzvednout dcerce bájného jednorožce z hračkářství, v lékárně vzít na recept mastičku, koupit v Lidlu hogo fogo sadu talířů, dětem dobít Iredo karty na bus, nabrat jí do auta benzín…

Protože má manželka nařízenou karanténu (celá její škola je zavřená skrzevá koronu), ihned po příjezdu jsem vzal ještě děti ven a obešel s nima procházkou oblíbené lokality. Doma jsem se jen najedl, hygiena a šel si na chvíli lehnout. Usnul jsem ihned, tj. v 18 hodin a vzbudil se před sedmou ráno. Jako miminko.

Moje první myšlenka směřovala k tom, že dokud všichni spí, půjdu si odběhnout povinnou trasu. Odpočatý jsem běžel s chutí a energií, která byla dříve vyhrazena pouze pro plavání. Vypnutá hlava a spokojenost mi umožňovaly prožívat štěstí a přemítat si nad různými drobnostmi, které mi projasňují bytí.

Že jsem vlastně za necelý rok díky adminovi aplikoval do svého života aktivitu, která – pokud zdraví dovolí – mi bude dělat další radost. Protože si díky sdílení dat Garminem může kontrolovat progres, pravděpodobně i jeho těší, jak se výkonnostně zlepšuji. V létě se mimoděk zmínil, jak moc mu zvedlo sebevědomí, když poprvé uběhnul 20 kilometrů v kuse a že mě to čeká též.

Zdálo se mi to skutečně přehnané, byť mi chvála a občasný sportovní dárek dodávají odvahy. Nicméně mi tím i zasadil brouka do hlavy. To by bylo – dvacet kiláků!

Jasně, že je to vyloučený, protože by mi upadly nohy. Naprostá kravina. Škoda.

Jenže jak šel čas a já běhal, postřehnul jsem na sobě změny a nárůst kondice. Uvažoval jsem, jak se dříve zjevně neřešitelný úkon typu uběhnout tři kilometry stal banálně snadným. Uběhnul jsem tři, pak pět a teď i deset!

Mimochodem – k těm deseti kilákům – po doběhnutí jsem zaregistroval nezpochybnitelný fakt, že mi o kousek poporostlo mužství! Jak by asi vypadalo po dvacítce?! 😀

Dnes ráno mě napadlo, že bych (protože je rok 2020) mohl zkusit těch dvacet uběhnout. A ještě, abych to trošku vylepšil a bylo to vlakový, že bych tento nultý pokus mohl lehce vyšperkovat.

Plán by byl pověsit na sebe kameru, jet vlakem z domova do Pardubic a start uskutečnit v depu. Domů to mám přesně 24 kilometrů, což je opravdu hodně. A co si třeba vypsat nějakou sázku, jenže jakou?

Jestli doběhnu? V jakém čase? Čím se odměním? Co když se to nepovede? A mám běžet sám, nebo půjdete někdo se mnou?

Docela se těším, protože v týhle otravný a pos*aný korona době se stejně neděje nic zajímavýho…

Dodatek admina

Hopa trval na tom, abych sem něco dopsal, čili… Dodám jen tolik, že já s ním těch 24 kiláků rozhodně nepoběžím, protože jsem vypadl od léta z kondice. On mě totiž natolik vytěžuje v mém volném čase, že nemám na běhání prakticky vůbec prostor a když se dostanu ven 2-3x týdně, jsem rád.

Ale nápad s nějakým tím spoluběhem mi nepřijde úplně špatný. Forrest Gump taky původně vyběhl sám, že… 😀

3 comments

  • Hopa ciwe tos měl říct rovnou, že běháš jen proto, abys pak v bazénu mohl strašit holky větším mužstvím 🙂 🙂

    • Mé původní explicitní vyjádření bylo adminem zjemněno. I po zásadním prodloužení je jisté, že skutečně nikoho nevyděsím. 😀

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt