Suché období

S

Včera dopoledne mi admin připomněl, že jsem mu již 14 dní neposlal ani čárku textu na blog. Nejprve jsem měl chuť mu dalekosáhle vysvětlovat, proč netvořím a jak se utápím v žalu a nechuti k jakékoli činnosti.

Takováhle lež by mi jistě bez povšimnutí prošla u někoho méně znalého a ten by mě posléze zahrnul účastnou a litovací řečí plnou pochopení. Tento luxus ovšem nelze očekávat u člověka, který do mě vidí jak do hubené kozy.

Vděčím mu za mnohé. Snad mu tenhle zamilovaný text udělá radost. 😀


Admin mi již mnohokrát pomohl vyřešit spoustu věcí, nejen blogových. Bezostyšně ho využívám a očekávám, že mi bude kdykoli k dispozici pro řešení (v mých očích) zcela zásadních záležitostí, které nesnesou odkladu. Je neuvěřitelně chytrej, výkonnej a zkušenej, což ovšem přináší určité těžkosti v naší vzájemné komunikaci. Několikrát jsem měl tendenci mu něco vysvětlit a dobře poradit, avšak nezřídka jsem narazil na nepochopení.

Nejpalčivěji jsem si nerovné postavení uvědomil při dálkovém nastavování a optimalizaci IT technologie u mě doma. Mé vědomosti stran výpočetní techniky nejsou úplně chabé, proto jsem se jal při videokonferenci adminovi doporučovat, kterak by se dle mého mínění mělo postupovat.

Strávil se mnou při řešení dost času a samozřejmě jsem mu nedal ani korunu (zase tak dobře nás ČD neplatí). Největší odměnou mu pravděpodobně byl trénink v sebeovládání a trpělivosti, kterého se mu během 90 minut hovoru dostalo bonusem a zdarma.

V rámci vzdáleného nastavování technikálií, což jsem zaujatě sledoval na monitoru a trefně glosoval, z hlasu admina zaznívala školená opatrnost a veliká slušnost, kterou má pravděpodobně vyhrazenou jen pro ty nejdůležitější zákazníky z jeho nadnárodní korporátní klientely. Ovšem jako pozorný posluchač jsem v jeho větách registroval i nevyřčený a umně potlačovaný údiv, stejně jako toužebná přání, abych už konečně držel hubu. 😀

Samozřejmě vše zkušeně maskoval a neposlal mě do pr*ele ani jednou, i když já to vyčetl mezi řádky aspoň dvacetkrát.

Protože výsledek této spolupráci byl skutečně klíčový pro budoucí online výuku dětí i manželky, jeho závadné chování jsem mu velkomyslně prominul. Aktuálně se tedy díky našemu společnému úsilí, a to musím podtrhnout, těšíme ze stoprocentního chodu naší IT domácnosti.

Kromě toho jistě všechny návštěvníky zajímá (ačkoli průzkum na Facebooku tvrdí opak), co dělám, když neplavu. 😀

Možná panují u čtenářů blogu obavy, že jsem nějak zahořknul nebo se utápím v nekonečné trudomyslnosti, protože je jasné, že se původně avizovaných 14 dní bez vody kapičku protáhlo… Musím všechny uklidnit, že tomu tak skutečně není. Nebojím se napsat, že se z původně opatrného a rychlého chodce pomalu stává opravdický běžec nováček, kterému se do cesty staví těžkosti, s nimiž odhodlaně bojuje.

Protože jsem na jaře trpěl s bolestí kolene, pochopil jsem, že běhat zatím nemůžu každý den. Při trenérských konzultacích s adminem mu sděluji zásadní novinky, znalosti a poznatky, které on vůbec nechce poslouchat.

Já vlevo, admin vpravo.

Nepřítelem se mi stává též počasí. Protože nyní poměrně dost prší, dobíhám mnohdy v mokrých botách a promočených kalhotech. Dumal jsem, jak zamezit navlhnutí prodyšné části běžeckých bot a vymyslel vpravdě revoluční řešení, které vám nyní zcela zdarma a exkluzivně odhalím.

Průhlednou lepící páskou jsem si fikaně omotal několikrát celou botu a s chutí vyběhl. Musím říci, že to funguje naprosto perfektně a drobné mžení nemá šanci botu prakticky vůbec navhlčit.

Mírně nepříjemným faktem ale je, že páska na botě vydrží zhruba 600 metrů opatrného klusu a potom se prodře a upadne. Je zjevné, že tento zlepšovák bude chtít ještě vymazlit, aby se stal dokonalým produktem s potenciálem pro vznik nového startupu.

Na silnici je důležité být též dobře vidět, takže běhám v lehké a nepromokavé drážní strojvůdcovské bundě, oranžové výstražné vestě ČD a červených, umělých Adidas teplácích, které jsem pořídil za první opravdovou výplatu. Kalhoty tedy vlastním už 25 let a myslím, že jsou stále nadčasové a na svůj věk vypadají skvěle.

Tento názor se mnou ale nesdílí paní Hopová, která má svůj běžecký outfit vkusně a do nejmenších detailů sladěný. Sluší jí to tuze moc a protože jí pravděpodobně není milé, že vedle ní vypadám jak z pazderny, má tendenci mi (jako laskavý člověk s citem) doporučovat, abych pořídil něco lepšího.

Já jsem ovšem staromilec a držím se hesla neopouštěj staré známé pro nové. Ale samozřejmě o jejích slovech často přemýšlím, takže možná časem…

Každopádně teď vážněji… Utíkání se mi dostává zvolna pod kůži. Opravdu mě baví! Znalců a maratonců bude mezi čtenáři více než plavců, takže budu rád, když se mi pochlubíte a třeba i udělíte nějaký tip pro začátečníka.

Mám toho na srdci ještě docela dost, ale víte co? Dneska to stačilo, musím běžet!

Dodatek admina (jak jinak)

Děkuji Hopovi za vlídná slova. Každý, kdo strávil nějakou část života v IT, mi dá za pravdu, že není nic horšího, než poskytovat podporu a pomáhat s počítačem vlastní rodině. Ovšem to není nic ve srovnání s muky, která představuje vykonávání stejné činnosti s Hopou. 😀

Původně banální operace na nejdéle 10 minut se zvrhla v totální destrukci jeho domácí infrastruktury a 80 minut trpělivé analýzy a testování, co by mohlo být příčinou potíží. Když máte celou dobu na uchu lehce nervózního uživatele s enormní snahou pomoci dobrou radou a skvěle mířenou humornou poznámkou, zatímco se snažíte udržet v chodu neustále vypadávající připojení k internetu, přes které provádíte na dálku veškeré úkony, je to zkouška ohněm, za kterou by trenér nováčků v callcentru dal majlant. 🙂

Nakonec se všechno povedlo, domácnost běží, výuka taky, takže jsme se v diskuzích mohli vrátit k banálnějšímu tématu – běhu. Z výše uvedeného Hopova textu by se mohlo zdát, že jsem na něj jako ras. Opak je ale pravdou. Ačkoli už za sebou máme dlouhé teoretické rozpravy, neustále zkouší nějaká ta vylepšení a zkratky k lepším výkonům. A nechce si je nechat vymluvit. Naštěstí už tu máme vcelku dlouhodobé důkazy o tom, že mám v 99 % pravdu, takže většinu jeho pokusů odpálkuju do autu a snažím se ho držet na uzdě.

Zda vydrží a nechá si říct, se uvidí zanedlouho. Buď vyjde nějaký jásající článek o kondici a hubnutí, anebo bude fotka octanového obkladu na kotníku, popř. tejpa na achilovce s berlema. Dáme vědět. 😀

A já jdu zatím stříhat video z podzimní jízdy plné barev.

3 komentáře

  • Vy dva se teda evidentně nenudíte 😀 Ale tak bez těchhle drobných peripetíí by byl život trapnej. Běhání je sranda, ale opravdu se na něj musí opatrně. Rozhodně není dobrý to ze začátku přepálit, ale Hopo obdivuju kondici z plavání – poněvadž ne zrovna každej dokáže posouvat svoje hranice tak rychle (aby narážel až na limity zdraví). No a admina můžu potěšit ohledně IT problémů – jako už za pár měsíců bývalý programátor a brzy strojvedoucí v zácviku (na tom máte pořádnej podíl mimochodem) mám těch starostí o rodinné IT taky až nad hlavu a opravdu není nic “lepšího” než někdo kdo do něčeho pořád rejpe (ač s dobrým úmyslem). Přeju vám hodně štěstí v těchto těžkých dobách a hodně běžeckých úspěchů, no a jestli se Hopa dozví, kolik běžeckejch soutěží všude možně je tak možná začne psát novej blog běžec.com…

  • Čo tak skúsiť plávanie v jazerách? Teraz počas pandémie mnoho ľudí v celej Európe (vrátane mňa) objavilo čaro plávania v studenej vode, pretože to je šport, ktorý sa dá bez problémov vykonávať aj počas protikoronových opatrení… 🙂

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt