Vánoční poem

Koukám na Nově na zprávy a vedle z kuchyně od stolu slyším, jak zkoušej Husity. Ruší mě to v povalování, ale jsem rád, že se už nemocná choť zlepšila natolik, že dokáže obstarat děti, aby z nich vyrostli lidé s rozhledem.

Zapsáno: 18. 12. 2025

“Kdy upálili mistra Jana Husa, říkej!” dotazuje se manželka.

“1415,” dí dcera.

“Ale který den?”

“Pondělí, protože se přes víkend nepálilo…”

Nový grafikon

Rekonvalescence i u mě probíhá nadmíru výtečně. Nicméně stále nejsem stoprocentní. Mrzutost, s jakou tyto dny odpočinku trávím, provází pohledy na vibrující hodinky. Ty mě informují o průběhu stěhování pardubických strojvedoucích do nových prostor v železniční stanici. Hodilo by se pro představu ukázat, jaké problémy a komplikace řeší kolegové během takto závažné úpravy práce, kterou změna grafikonu přinesla. Protože by to nebylo veselé čtení, ponechám ho ukryté před veřejným přetřásáním a posmíváním.

Nejvíc na p*ču krát sto je pro mě parkování, které bylo doposud v depu řešeno velkoryse a bezproblémově. Nedá se ovšem aplikovat na pardubickém nádraží. Do práce jezdím soukromým vozem. Mnoho směn v absolutně vym*daný čas, kdy všichni, kdo tohle vymysleli, popř. se podíleli na vynikající úsporné změně, ještě funí doma do polštáře a nemají ponětí o světě. Ale prizpůsobím se, podobně jako už mnohokrát vymyslím nejlepší řešení, které mi umožní vykonávat strojvůdcovskou profesi.

Nový grafikon též přináší zásadní úpravu, která provází jízdu vlakem kolem Pardubic. Doba panterová, která cestujícím dramaticky vylepší zážitek a komfort cest na dlouhém rameni, přináší novum v podobě zastávek na znamení. Což je na koridoru unikátní a nečekaná úprava. Jsem velmi vděčný za připomenutí a upozornění, které se nám od vyšetřovatele nehod před platností dostalo. Neboť už z lokálky vím, že ne úplně pokaždé reaguje vystupující cestující s dostatečným předstihem.

Za sebe tohle vylepšení vítám, neboť nám umožní poměrně zásadně krátit vzniklá zpoždění, což je obecně pro všechny dobrá věc. Méně příjemné je to, že jsou novější jednotky prosty institutu AVV a jeho absence je, nejen pro mě, systémovým selháním. Naprosto bezchybná fíčura, kterou jsem si oblíbil zvlášť u superdlouhých směn nebo při mizerné viditelnosti, mi bude skutečně scházet. Netuším, co by reprezentovalo její dosazení, ale troufnu si říct, že její nepřítomnost v konfiguraci jednotek je zásadní chybou a nedůsledností.

Očekávání

Přinášet objevné věci po tolika článcích není snadné. Proto mi dlouholetí čtenáři odpustí, že se opakuji. Když jsem si v duchu rozmýšlel, o čem a jaký dnešní předvánoční text bude, rozhodl jsem, že ještě počkám s ukázkou svých chyb. Je čas lásky a míru, což hodlám smířlivě servírovat jako předkrm k budoucím obsahovým hodům.

Já i moji blízcí jsme si pod stromeček nadělili dárky, na které bych v mém dosavadním životě ani nepomyslel. Je zvláštní, jak k nehmotné věci, kterou reprezentuje vymýšlení, učení, dřina, koordinace, kombinatorika, komunikace a na první pohled neviditelná práce (moc jsem toho rukama neudělal), člověk pozvolna získává vřelý a zamilovaný vztah. V dílčích krocích vnímá svůj otisk a úsilí. Pouto.

Pro mě osobně je to sice objevné, ale zároveň přichází, zvlášť se stavbou domu mířící do úplného finále, i určitá nejistota a trudomyslnost. Od narození bydlím doteď na jednom místě a nikdy bych si nepomyslel, že se budu kdy stěhovat. Je to zcela nepředstavitelná změna, kterou zatím neumím zpracovat a aktuálně ani přestavit.

Celých 48 let mám domov na jedné adrese. Nikdy jsem nebyl mimo svou postel déle než 14 dní, pr*el by mi i v mládí mohl políbit nějaký cestovací trip. Jestli jsem s něčím spokojen, šťastný a vyhovuje mi daný stav, zvládnu zvednout vůbec kotvu? Zatím je to ČD, tedy času dost, ale je nad slunce jasnější, že mě to dříve či později doběhne.

Dvacet osm let u jednoho podniku. Jedna jediná manželka. Třicet let plavu. Mám jediného admina. Ani jedny Vánoce jsem od narození nebyl o Štědrém dnu u jiného stolu než u toho našeho. I letos tento zvyk budu monotónně opakovat. Rád někam patřím a uklidňuje mě, když jsou věci neměnné.

Jsem už holt takovej a vám, milí čtenáři, přeji, ať máte v současném turbulentním světě (kromě zdraví a štěstí) pevné body, o které se můžete kdykoli opřít.

Výše utvořené odstavce se rodily snadno. Vznikly v čekárně u lékaře, kde čekám, abych panu doktorovi vyjevil, že už se cítím zcela zdráv.

Tak čau po Vánocích!

Dodatek admina

A k této zdravici se přidávám i já. Krásné svátky a do roku 2026 jen to nejlepší, hlavně pevné zdraví!