Máte občas série dnů, kdy se zdá, že se všechno proti vám spiklo.
Zapsáno: 19. 1. 2023
Neuvěřitelně nepříjemné a mrzuté situace, kterým jsem teď v krátké době čelil, mi připomínají, že mé obvyklé pozitivní nastavení (že všechno klapne) nemusí být vždy samozřejmostí.
Dřívě popsané nedojetí odstartovalo problémy vlakové i soukromé, které stále ještě nekončí a zasahují do mnoha oblastí, kterých si jindy vůbec nemusím všímat.
No…
Za několik dní po prvním failu s boudou mě potkalo nedojetí číslo dvě. Regina (59ka), k nám dorazivší bůhví odkud, si postavila hlavu a nechtěla přestavit směr. Stalo se tak v Rosicích nad Labem, těsně před koncem směny a před cestou do konečné stanice Pardubice.
Vystřílel jsem naprosto všechno, co umím. Resety, propojení kontaktů drátem, zavírání kohoutu pod sedačkou, ruční snaha přestavit válec, konzultace s dílnou. Nic nefungovalo.
I tady mě čekalo potupné odtažení na háku. Cestující naštěstí měli možnost využít pro přesun do Pardubic Pantera, takže nezmeškali přípoje. Já se ovšem zlobil moc a moc. Nezmiňuju pozdější konec směny, spoustu telefonování, psaní hlášenky, IDčka, vysvětlování.. prostě všechno, co k nefunkční mašince patří.
Trychtýř
Hned o dva dny později si hlavu postavil Žralok. Ačkoli diagnostika indikovala úplně jinou závadu, než nabízela logická dedukce, chyba byla v nízké hladině chladící kapaliny. Pozorní čtenáři si pamatují, že to už jsem kdysi řešil, takže se mi podařilo na dřeň věci záhy přijít.
Dolévání celkem dvaceti litrů nemrznoucí směsi a destilky je zábava. Trychtýř si přidržujete nohama, zatímco držíte kanystr nad uřízlou PET flaškou od dvoulitrové coly a snažíte se dostat většinu tekutin na své místo.
V mém případě však tato snaha neměla účinku a vodoznak se ani nehnul. Po dalším bádání jsem objevil povolenou převlečnou matku na masivní pancéřové hadici pod strojem. Telefony s výpravčím, strojmistrem, dispečerem a dohoda s kolegou, který zrovna přijížděl s druhým Žralokem, pořešily, že jsem vyrazil s pouhými 14 minutami zpoždění. Samozřejmě druhým strojem, zatímco kolega místo pauzy uváděl “nemocný” stroj do provozu aspoň na jeden motor.
Já odvezl v mezičase do Hlinska a zpět dva spěšňáky a oprášil si už dříve popisovanou situaci. Tedy dovezu Žraloka do HK na opravu, kde ochotný mistr mechanik počkal, pořešil nepříjemnou závadu a znovu doplnil kapalinu. Poté jsem se vrátil zpět do Pardubic a vyrazil další kolečko špěšňáku. Bez pauzy, bez jídla… však to znáte.
Kchrrrr
Další den jsem šel opět do práce a přijížděl ráno do depa jako obvykle. Už jsem tam jel takhle tolikrát, že bych to nespočítal. Nespěchal jsem, žádný stres. Na mém obvyklém místě odpočívalo cizí nákladní auto, které blokovalo celé parkoviště. Chvilku jsem čekal, řidič nikde.
Couvnul jsem, popojel dopředu a… Neuvědomil jsem si, že betonové přechodové můstky nejsou po celé délce koleje. Obě přední kola auta spadla do prohlubně a zároveň se ozvalo zvučné a jasné skřípání kovu a plastu. Ten zvuk mi bude znít v hlavě napořád.
Spoiler, nárazník, mřížky – to všechno se díky náklonu vozu opřelo do kamení. Zároveň se vše vytrhlo z uložení a poškodilo do té míry, že jsem se málem rozbrečel.
Mám svoje auto moc rád. Jsem na něj extrémně opatrný. Nikdy v životě jsem s ním nikde neboural, nemám na něm sebemenší škrábaneček. Je naleštěné kosmetikou za tisíce… Prostě jak kdyby včera vyjelo z fabriky.
Vztek k sobě sama, který mnou během následujících vteřin projel, byl zcela nezměrný! Úplně jsem zapomněl, jak moc bolí vědomí, že prostě všechno nedokážu uhlídat.
Asi nejvíc mi pomohlo, že jsem mohl svěřit svůj bol nejbližším. Synovec, manželka, děda, babička, bratři i admin s pochopením poslouchali, jak strašně se na sebe hněvám. Konejšivými a láskyplnými slovy pak snižovali a otupovali mou beznaděj. Možnost sdílet žal mi umožnila reflekovat vědomí, že nárazníkově věc je sice mrzutá a nákladná, ale být někde rozbitý ve škarpě by bylo ještě mnohem horší.
Trenažér
O další dva dny později jsem měl naplánovný strojvůdcovský trenažér v České Třebové. Tam jsem povinen jednou ročně oprášit nestandardní situace, kterým mohu ve svém povolání čelit.
Docela jsem se těšil i věnoval poměrně dost času telefonickým konzultacím s kolegou Fandou, aby můj výkon nebyl ostudný.
Nakonec vše bylo fajn. Lektor mě nijak nešetřil. Přivolávačka na AH se štítem OP , obsazený oddíle AB. Pčková stanice. Posun bez svícení. Auto na přejezdu v kolejích, ruční přivolávací návěst. Foukáček, pracovní místo, automatické hradlo… Bavilo mě to moc. A popravdě i potěšilo, protože jsem na jeho tváři viděl spokojenost.
Přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že mě předestřené situace nijak extra nedostávaly pod tlak. Rozhodně byly méně stresující, než když mi přestane jezdit bouda, ze Žraloka mi teče chladivo nebo si vlastní chybou poškodím auto.
Bude líp?
Mám tu ještě jednu věc. Nesouvisí tedy s dráhou. Já z ní ovšem byl zralý na koronárku! A stejně jako já, z ní budete pravděpodobně na mrtvici i vy! Tedy hlavně ti, kterých se to trápení bude týkat.
Myslím, že budete ku*evsky koukat! 😀
Jen taková technická, jak na AB lze rozsvítit PN? Když AB se dá obsloužit pouze jízdou vlaku. Teda nejednalo-li se o o odjezdové návěstidlo, které se za AB návěstidlo počítá, ale zas neznám odjezdové s Op. Pokud se jedná o překlep a mělo tam být AH, tak ten kdo rozsvítil PN na AH do obsazeného oddílu, tak způsobil MU. PN na AH nenařizuje PN.
Spíš to vypadá na to, že ta PN byla na odjezdu ze stanice a vyjíždělo se na trať s AB, kde byl rovnou ještě OP štít. Takže odjezd ze stanice dle rozhledu a max 40km/h až k prvnímu navestidlu AB, a ne jen po vjezdové návěstidlo z opačné strany.
No zkrátka směs všeho možného, co tam dokážou nasimulovat 😂. Nejvíc mě tam pobavila rvačka na nástupišti.
Ahoj, omlouvám se! Mělo tam samozřejmě být přivolávačka AH a obsazený oddíl AB….
Díky za upozornění, v članku jsem text upravil.
Ahoj, v pohodě, já si říkal, že to je nějaké zvláštní. Jinak by mě docela zajímala reakce instruktora na trenažeru, kdyby mu někdo oznámil, že není schopen dodržet podmínky jízdy za zhoršených povětrnostních podmínek (dle nové D1), a že tedy rozkaz nepřebírá. 😁
Jinak obdivuju tě, s jakou vervou se občas pouštíš do řešení problémů, sice je to asi nádražácká čest, ale poslední dobou spíš praktikuju styl, nebudu stále zachraňovat dílnu, že něco neudělala, jak měla. Prostě stroj nejede, já udělal, co jsem měl, a nezabralo to, tak bohužel neschopné HV.