Svátky a sport v roce 2021

S

Až si to tady budu v důchodu pročítat, chyběl by mi sportovní sumář za uplynulý rok. Veselé a radostné chvilky střídaly ty smutnější. A zajímavé je, že to “nevedení” se mi naakumulovalo ke konci roku.

Asi nebude náhoda, že se mi problémy hromadí v cyklech, kdy se člověku nevede prakticky nic. Admin, který texty vidí v předstihu, už pravděpodobně lomí rukama s vědomím, že odmítám psát o železnici a protivím se jeho radám, co je dobré předkládat čtenářům. Mám radost ze svého rebelství a vnitřního přesvědčení, že svoboda psaní o sportu bez cenzury připomíná dobu, kdy se člověk nemusel bát zpívat.

Svátky

Přes a mezi svátky bylo aquacentrum v provozu se zásadním omezením. Značně se pokrátila otevírací doba, někdy bylo zavřeno úplně, takže jsem musel kombinovat a využít služeb sportoviště v Hradci Králové. Jelikož máme díky novému turnusu možnost pobývat v práci mnohem více času, je plánování a přizpůsobování režimu výrazně složitější.

Na první vánoční svátek byla oznámena vzácná návštěva. Dorazil k nám admin. Pohled z okna na jeho nový vánoční dárek, kterým se k nám z hlavního města přemístil, mi bolestně připomněl, že existují lidé, kteří se mají v životě neskutečně dobře. Dělá mi čím dál větší problém maskovat závist a touhu.

Nemyslím si, že by admin úspěšně profitoval pouze ze spolupráce se mnou. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že to prostě nějak není správné, no. 😀 Jelikož ale nezapomněl, že se ke mně na návštěvu nejezdí s prázdnou, neb nějaké všimné vždy očekávám, byl jsem po předání hodnotných odpustků velkomyslně ochoten přivřít oči nad bohapustou nespravedlností. Ať je to jak chce, jeho nová hračka je navíc hezká.

Svátky podruhé

Na druhý svátek vánoční jsme byli pozváni na oběd k manželčiným rodičům a s povděkem využili nabídky ponechat zde své děti, abychom si s ženou připomněli časy bezstarostného mládí.

Druhý den ráno, o mé dovolené, jsem paní Hopovou probudil s neodolatelnou nabídkou. Totiž že ji vezmu s sebou za sportem. Sdíleli bychom spolu dráhu číslo tři, což by nám umožnilo být více spolu.

Lákavá nabídka se jí v první chvíli, kdy na mě mžourala zalepenými víčky, zjevně nezdála dostatečně atraktivní a odmítala ji přijmout se zjevnou nechutí. Tu přičítám hlavně faktu, že měla s přípravou vánoční pohody dost práce a toužila se bez děcek vyvalovat až do aleluja.

Nenechal jsem se ovšem prvotním nezdarem odradit a strhnul z ní nemilosrdně peřinu. Též jsem pro větší účinek slov naplno otevřel střešní okno, aby slyšela lépe zpěv ptactva, což ji zcela probralo a zásadně urychlilo start nového dne.

Během snídaně, kdy jsem ji podezíral z úmyslně pomalého žvýkání pokrmu, jsem jí nabídl, že po plavání zajdeme na oběd do Bonté. Jídáme tam zřídka, protože návštěva nóbl restaurace, jejíž cílovkou nádražáci úplně nejsou, je pro nás oba skutečným svátkem. Dopředu jsem kalkuloval a věděl, že neodolá. Navíc jsem rozhodnutí citlivě podpořil argumentem, že se tam kdyžtak zastavím na jídlo sám.

Test dárku a Bonté

Plavání mělo v ten den pro mou ženu další benefit. Ježíšek jí totiž nadělil jako jeden z hlavních dárků nové plavecké brýle. Bylo by tedy hříchem je nevyzkoušet. Se značnou pýchou a hrdostí jsem ji potom pozoroval, jak moc jí plavání jde a že ji opravdu baví. Neumí to samozřejmě tak dobře jako já a nevydrží ani tak dlouho. Koneckonců, je to jenom žena. 😀

Po sportovním výkonu jsme se přesunuli k obědu, tedy ke klíčovému bodu programu. Jelikož jsem posnídal pouze banán, hlady jsem doslova šilhal.

Ihned po vstupu na mě ale padnul zvláštní smutek. Bylo 11:45 a jindy ruchem překypující restaurace byla až na jednu dvojici naprosto prázdná. Číšníci a personál byli ve značné přesile.

Nevím, zda to bylo způsobeno covidem či nutností dokládat certifikáty, popř. očkování. Nebo lidi nemají peníze a třeba za to můžou svátky. Těžko soudit, možná všechno dohromady. Každopádně jídlo bylo perfektní, skutečný skvost. Nechal jsem tam ten den výrazně vyšší spropitné.

Není špatné si občas v duchu připomenout, že být jen něčí zaměstnanec a neřešit chod firmy, nemusí být nutně špatná volba.

Smůla a štěstí

Další dny už jsem byl opět v práci. Musel jsem vozit vlaky i na Silvestra, s nástupem v 10:38. Ten den bylo v Pardubicích zavřeno, stejně tak i prvního ledna. Dva dny bez vody se jevily zcela vyloučené. Ničím sádlo, makám na sobě a nemůžu si dovolit tak dlouhou absenci.

Uvažoval jsem s mazaností sobě vlastní, že opět využiju bazén v Hradci, který otevíral už v 8 ráno. A pokud zvládnu odplavat 90 minut, zbyde mi víc jak hodina na přesun do depa v Pardubicích.

Je logické, že se mi prostě občas něco nepodaří. Asi to tak má být.

Ačkoli jsem si ještě večer kontroloval otevírací dobu a zabrzdil v 7:50 před areálem, nabuzený z bezchybného plánu, podivná potemnělost v hale mi rozezněla v hlavě varovný signál.

U vstupu ani noha, na dveřích nápis, že se těší na návštěvníky zase v lednu. Nová kontrola aktualit na webu ukázala, že je zavřeno z důvodu havárie dodávky tepla. Usedl jsem opět do auta a vyrazil k domovu, abych přemítal nad vlastní smůlou.

U baráku jsem zabrzdil v 8:30, tak jsem se oblékl do běžeckého a vyrazil. Výkon snadný a s chutí. V 9:15 jsem doběhl a usedl za veslo. Jelikož jsem byl celý rok hodný, Ježíšek mi přinesl nové JBL ozvučení s hutnějším zvukem. Hlasy a dunící rytmus ghetto zpěváků mě tedy ponoukal k výkonu silněji než dřív.

Přesně v 10:02 mi píplo deset kilometrů na zátěž č. 6 – nový rekord! Potěšil mě velmi. Nemohl jsem se ale dlouho kochat, musel jsem bleskově provést veškeré úkony před nástupem do práce. V depu jsem brzdil v 10:34.

Jezdilo se ten den krásně. Jednotka fungovala na jedničku s hvězdičkou, lidi nezlobili, výpravčí svítili a komunikovali. Když jsem Žraloka večer odstavoval pro kolegu na ráno a brkal přes hrubé kamení s klíčem ke zcela vylidněnému depu, šel jsem si nějak radostně. Pryč byla únava, naštvanost i otrávenost z rána.

Když jsem cestou nahlas tleskal a křičel “huš, huš, vy černý ku*dy” na havrany sedící na drátech trolejového vedení, došlo mi, že je můj život pestrý a zábavný. A takové štěstí určitě každý nemá.

No a konečně ten sport

Musím si to sem odložit, i když pochvalu nečekám. 😀

Nejdelší plavecký výkon:

Celkem uplaváno za 6 měsíců: 606 km

Nejrychlejších 10 km na vesle (zátěž č. 6):
Celkový počet minut strávených sportem v roce 2021:

Dodatek admina

Když jsem Hopovi dělal tabulku z jeho Garmin údajů, přišlo mi absolutně neuvěřitelné, že sportem v roce 2021 strávil celkově 33593 minut. To je, přátelé, v průměru 92 minut každý boží den. A to do čísel nejsou zahrnuty procházky, popř. jiné fyzické aktivity (např. štípání dříví), u kterých si zapnul měření. Je prostě zavilec, jinak se to nazvat nedá.

Komentář: 1

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt