VIDEO: Průjezd vlaku myčkou

V

I když se to na první pohled nemusí zdát, čištění a mytí je věnováno poměrně hodně pozornosti. V Hradci Králové je v areálu opravny osobních vozů myčka, kam pravidelně v turnusech zajíždíme a myjeme Žraloka. Ta směna neni u strojvedoucích příliš oblíbená. Je o víkendu, ze soboty na neděli, člověk je vzhůru skoro celou noc a poté ještě veze úplně první ranní vlak s lidma do Pardubic. Teprve potom spadne z mašiny a jde domů. Tzn. rozbitý celý víkend a dále hned v pondělí opět brzy ráno do práce.


Ten víkend jsem měl mít volný. Předtím jsem byl čtyři víkendy na mašině a končil v pátek ráno, po dvou dvoudenních směnách. Nočních.

Telefon od vrchního strojmistra:
“Nikoho nemám, nešel bys to odjet?”

Klasika – někdo je nemocnej, někdo na dovolený, mladý tam nemůžou, nemaj zkoušky na Žraloka, nemaj poznání Hradce.

V případě takového telefonátu mi běží v hlavě myšlenkový pochod zhruba v této posloupnosti:

  1. Ne, ne, ne a nejdu!
  2. To je fakt v pr*eli, to nemůže nikdo jinej?!
  3. Do p*či!
  4. Zas mi ale jindy vrchní strojmistr vyšel vstříc…
  5. Manželka bude naštvaná, další víkend budu v pr*eli.
  6. Plavat teda musím jít hned v sobotu po obědě, odpoledne už se mi nebude chtít.
  7. Třeba to nakonec nebude tak špatná směna.

A kývnu.

Musím opět vyzdvihnout mou drahou polovičku. I když jsme spolu dlouho, stále jsme se navzájem neomrzeli a rádi spolu trávíme čas. Tyhle mimořádnosti většinou přijímá s pochopením a určitou rezignovaností, neb ví, že takhle to prostě je. Na práci nejsou lidi.

V sobotu večer sedám do auta a zase jsem plný negativních myšlenek. Do práce! I když jsem vůbec nemusel. Ve vlaku potom vidím mlaďáky. Jedou za zábavou, do kina, za písničkou. Jsem lehce naštvanej a podrážděnej.

Dorazím do HK depa, za okýnkem strojmistr, samej úsměv:
“Ahoj Hopo, stojí ti to v hale, na kabelech, klíče má vedoucí.”

“Budem to mejt?” ptám se.

“Jo, poprosím, umej to.”

Sedám na mašinku a to původní lehký znechucení je pryč. Naprosto. Nastupuje ten kouzelný a známý pocit radosti. Určité spokojenosti, možná i pýchy, že můžu dělat, co mě baví. A platěj mi za to. Ten den dokonce v přesčasu, 6 hodin svátku, to jsem původně ani nevěděl. Neuvědomoval jsem si, že je 28. září, jak mám rozbitej týden.

Z depa si přejedu na myčku, už od vjezdu do areálu opravny se usmívám, páč tým, který je ten večer v práci, dobře znám. Slyším je švitořit ve vysílačce. Před několika lety jsem tu začínal jezdit, tzn. tam, kam se mnozí bojí, jsem já jako doma.

Kromě mytí skříně vagonu a jednotek se tady sestavují vlaky z odstavených vozů, otáčejí soupravy, aby bylo zachováno řazení vlaku, vyřazuje správkové vozy, vnitřky čistí uklízeči, přímo na soupravách opravují zámečníci, elektrikáři, a vše kontroluje vozmistr a panuje tu neuvěřitelný ruch.

Prostě na nedělní ráno musí být vše tip top!

Frajeři – jak posunovač, tak vozák nebo strojník myčky, jsou provozní veteráni. Vědí, co a jak, takže dělají pečlivě, rychle, úsporně a dobře.

Strojník myčky je pedant. Kam nedosáhnou kartáče, vezme koště a ručně mi celý vlak obejde. A potom, protože mám čas, celý proces mytí ještě jednou zopakujeme. Výsledek stojí za to, mašinka se neuvěřitelně blýská!

Zralok v mycce

Zralok v mycce

Vím, že je to možná hloupost, že to třeba mnoho lidí neocení. Ale pro mě osobně je i tenhle střípek znakem, že rozhodně na všechno ne*erem, i když se to může některým cestujícím zdát.

Užijte si video. 🙂

 

1 komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt