Významný den

V

Dnes mám velký den. Mnoho takový čtvrtků v životě pravděpodobně nezažiju. Celým tímhle webem se jako tenká červená nit prolíná fakt, že mimo jiné radosti, a mám jich požehnaně, jsem vášnivým hráčem videoher.


Tahle “úchylka” mě provází již více než 30 let a nezdá se, že by měla někdy skončit. Dalo by se říct, že jsem skutečným veteránem. Moje herní počátky se datují k 8bitovému počítači Didaktik Skalica, na němž jsem zkoušel první nesmělé krůčky s pidipostavičkou na televizi v obýváku. Trpce jsem vždy nesl, když mi otec v 19:30 zavelel přísným hlasem, ať vystřelim, že dávají zprávy. Na obrazovce se pak objevil třeba Miloš Frýba, aby oznámil úspěchy pětiletky. Časem jsem za brigádu (sběr jablek u silnice 3. třídy a jejich následný prodej) pořídil vlastní televizor (Limba) a umístil ho u sebe v pokoji.

Postupem času, když už nebylo tak vysoko do žlabu, jsem si pořídil první konzoli – Sega Master System, pak Mega Drive, Amiga CD32, Panasonic 3DO a potom už začala éra Playstationu. Jednička, dvojka, trojka, čtyřka, čtyřka próčko…

Nespočetl bych, kolik úžasných okamžiků jsem u hraní zažil, co emocí prožil. Radost střídal vztek, napětí přešlo v dojetí, k tomu euforie, trápení, frustrace…

Těší mě, že podobné zaujetí pozoruji u vlastních dětí. Paní Hopová tuhle kratochvíli považuje za absolutní ztrátu času a mnohdy se i mračí. Je ale velkorysá a toleruje hraní dětí “za odměnu” či “ve výjimečných” případech. Nechce zkrátka, aby nám z nich vyrostli raubíři. Když oponuju, že na mně dlouhé dekády hraní nezanechaly jedinou špatnou vlastnost, dostává se mi odpovědi, že bodejť, však taky prý byla spousta práce s mojí převýchovou. Neopomene dodat, že některé klíčové vady zlomit nelze. 🙂

Děti tedy hrají jednoduché skákačky anebo tvoří v Minecraftu a občas, když mamka není doma, mohou zkusit i lehkou dávku zakázaného ovoce.

Stávající generace PS4 se po šesti letech dostala na samou hranici výkonu a když byla oznámena PS5, bylo nasnadě, že v první den dostupnosti musím být u toho.

Celá věc se ovšem zkomplikovala. Videohry už totiž dávno nejsou zábavou uhrovitých teenagerů nebo strojvedoucích ČD. Hrají také mnozí důchodci, tátové od rodin, miliony dětí a další. Bylo už předem jasné, že Sony nedokáže uspokojit hladové krky hráčů po celém světě.

Vysvětlovat někomu, kdo nezažil a nepamatuje komanče, že někdy věci prostě “nejsou” a musí si na ně počkat, je složité. Roztrpčení a natěšení hráči ventilují svou frustraci v diskuzích pod tematickými články. Touha a síla chtivosti je ohromná, situaci vůbec nepomohl chaoticky spuštěný systém předprodeje, takže se během několika málo hodin vyčerpal limit prvních přislíbených kusů konzole pro republiku. A do toho Vánoce, kde by se takový dárek skvostně vyjímal. Prostě není a nebude.

Tedy mohl by být, protože nedostatek poskytuje dostatek místa pro šedou vrstvu obchodu, která ceněnou komoditu bleskurychle dodá, ovšem za zcela jiných cenových podmínek.

Start prodeje v Česku je dnes. Ještě předevčírem jsem počítal s tím, že nejspíš ostrouhám. Sice jsem hned první den v brzké ráno předobjednával u vícero obchodů, kde občas elektroniku nakupuju, ale protože mnohdy nejsou zaměřeny čistě  jen na hry, neočekával jsem, že se mi podaří vejít do limitu. Nicméně včera zazvonil telefon a příjemný hlas z infolinky Planeo elektro oznámil, že se mám připravit na převzetí, neb moje konzole právě putuje do Pardubic. Hovor vypadal zhruba takto.

Podobné štěstí bylo vzácné. Obraceli se na mě mnozí známí, kteří zaváhali a přes důvěru v mé “Playstation postižení” zjišťovali, zda nemám možnost vyšetřit nějakou konzoli navíc. Jelikož jsem ale slíbil případné přebytky z objednávek hned na začátku jinde, musel jsem je zklamat a je mi to líto.

Jako dospělý musím na tomto místě zdůraznit, že chápu banalitu této situace. A kdyby konzole nebyla, počkal bych. Samozřejmě. Není mi deset.

Ilustrační foto: Marc NajeraUnsplash

Tuto větu jsem s nadhledem sděloval manželce v okamžik, kdy už jsem měl konzoli pro sebe jistou a mohl jsem tedy poskytovat knížecí rady, jak se v podstatě o nic závažného nejedná a že se divím lidem, jak vyvádějí. Paní Hopová záludně kontrovala, ať tedy poskytnu svou konzoli za více peněz nedočkavcům a sám si počkám na další závoz do republiky, který se během roku 2021 jistě odehraje. I po těch společných letech mě má milovaná paní dokáže zaskočit. Máme tu, paní učitelko, takový ošklivý… nepěkná věc! 😀

Více než dvouměsíční čekání na konzoli se mnou neuvěřitelně emotivně prožíval i jeden z členů GR týmu. Ač dospělý muž, dvojnásobný otec, úspěšný právník a spisovatel, je též vášnivý hráč. Navíc skutečně hráč s velkým H, nesahám mu ani po kotníky. Hraje velmi těžké hry a chlubí se po jejich úspěšném dokončení mnohdy platinovým oceněním svého umu. Ani on si neuměl představit, že by PS5 nevlastnil už první den.

Jenže zcela zásadně, trestuhodně a školácky podcenil situaci s předobjednávkou a až druhý den předprodeje vsadil vše na jedovatou a nejistou kartu u zeleného ufona. Jeho chybné úvaze jsem nedokázal absolutně uvěřit a zároveň mu škodolibě ukazoval svou lstivost a mazanost, kdy jsem svým přístupem neponechal nic náhodě.

Jeho prozření bylo trpké, smutek veliký a jistý fakt, že konzoli letos nedostane, na něj dolehlo jako těžká deka.

Naopak mně přálo štěstí a přišla druhá zpráva, tentokrát z Mironetu, že též konzoli posílají mým směrem. Nejspíš viděli v mé nákupní historii pořízení PS3, PS4 i PS4Pro a byl jsem po zásluze odměněn za dlouholetou spolupráci.

No a je nasnadě otázka – co teď? Co byste dělali vy, milí čtenáři?

Prodali byste druhou konzoli na bazaru a smočili zobáček? Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě podobná věc nenapadla. Mít pár tisíc navíc doma lusknutím prstu je velmi lákavé… Jenže nesporným faktem je, že mě poslední dobou prostě baví dělat dalším lidem radost. (Kromě mě! pozn. admina) Ne že bych musel, ale protože chci a můžu.

Takže se dnes zaraduje i další hráč, který se mi často posmívá a utahuje si z mých nedostatků a nevelké chytrosti. A já, neumím si pomoct, na jeho rány kamenem odpovídám chlebem. A tenhle chleba, Wášo, ten teda je! 😀

Dovětek

Moje vlogové youtuberství se zatím moc nepovedlo. Admin mi kdysi, v předtuše mnoha videí z mašinek, zakoupil hogofogo držák kamery na hlavu, který se smutně krčí v koutě. Zcela nepoužívaný. Mám tedy nutkání moje dnešní radostné převzetí konzole v reálu natočit.

A ještě jedna věc! O nové PS5 zatím vůbec netuší můj Péťa, který bude dnes z tak zásadního důvodu, jakým nákup konzole je, osvobozen od školní výuky a pojede pro ni se mnou. Nasát ten neopakovatelný okamžik.

Podle mě je totiž nutné a zásadní, aby získal poznání, že si chlapi prostě musí umět udělat radost! Navzdory skutečnosti, že bude kolem takovéhle zbytečnosti doma určité napětí. Ale.. ať si mamky říkaj, co chtějí. My víme svoje! 🙂

2 komentáře

  • Já jsem si nedávno taky udělala radost… Pořídila jsem si nový PC, abych mohla hrát FS 19😁 takže naprosto chápu Vaše nadšení 🙂

  • Tak já jsem sice zastánce PC, ale jinak naprosto rozumím, naneštěstí nejsem v situaci, kdy bych mohl vyhazovat peníze za novou hračku 🙁

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt