Velká porce tras, kde s vlakem jezdím, jsou jednokolejné tratě. Lokální, místního významu. Jízdní řád je většinou vymyšlen a postaven velmi důmyslně a není lehké ho naplánovat. Promítá se do něj spousta faktorů, zmíním jen ty základní.
Mám jet vlak ze stanice, kde jsem spal. Večer odstavuji lokotku kolem 20. hodiny. Odjezd ve 4:30. Radši, páč foukalo, jsem si ji dal na kabel, tj. na prodlužku 220V, pro jistotu. I když nemrzne.
Stojím v takovém místě, kde nepřekážím, kousek od stanice, na koleji k tomu určené. Asi 400 metrů od peronu. Fouká jak pi*a! Spím.
Mám tu další zpracovaný záznam z jízdy Žralokem z Rosic n. L. (přesně Pardubice, Rosice nad Labem) směrem na Hlinsko, až do Vojtěchova. Celkem 45 minut jízdy v úžasném počasí, v pohodlí a klidu.
Vlak na videu projíždí/zastavuje v Pardubice (závodiště), Staré Jesenčany, Medlešice, Chrudim, Slatiňany, Zaječice, Chrast, Horka, Vrbatův Kostelec, Prosetín, Žďárec u Skutče, Pokřikov, Vojtěchov…
Příjemnou zábavu!
Vizuální proměna blogu na aktuální vzhled, a obecně všeho kolem téhle stránky, je práce šikovného admina, který – stejně jako já – nechce být vidět. Na začátku léta mi nabídl pomocný prst a po pár týdnech už řešil kompletně provoz webu. Publikační systém, opravy a úpravy textu, Facebook, YouTube, stříhá a upravuje videa, fotky…
A co je nejlepší, dělá to úplně zadarmo a s nadšením. Nejspíš z lítosti. 😀
Včera jsem odpoledne jezdil za deště a nějak mi začalo docházet, že je tady opět podzim. Tohle období je často pro strojvůdovské ježdění nepříjemné. Začne padat listí a koleje se mnohde mění v nečekané kluziště.
Obecně všechno ježdění je super. Až do chvíle, než si smekání člověk sám zažije.
V pátek jsem byl na oslavě. Mám štěstí v tom, že je kolem mě neuvěřitelné množství kamarádů a přátel. Netuším proč, ale tyhle klučičí vazby jsou pevné a neměnné už od dětství.
