Ze života #1

Z

V pondělí jsem jezdil s Regionou, co jela jako drak. Turbo tlačilo 1,5 baru, což dělalo efekt, jako kdyby měla fabka 250 koní. 🙂

V osum ráno jsem odvezl v jedný Regině – nekecám – snad 200 lidí, možná i víc. Záznam z kamery dávat nebudu, musel bych mazat ksichty. Jelo se prej k pramenům Chrudimky. Už u Chrudimi jsme měli plno až po střechu.


Další nápor turistů jsem čekal ve Slatiňanech, trvalo věky, než lidi nastoupili. Mám tam pobyt pouze minutu, nakonec jim procedura trvala minuty tři. Nemělo to konce.

Dědek nějakej venku komunikoval s ostatními pokřikem:
„Ty dráhy jsou fakt k ničemu, to nemůžou přidat vagon?!“

Nejradši bych mu dal hrst kloubů rovnou na oko. 😀

Pak ale zvítězilo vychování a úcta ke stáří, i ptám se ho skrz okýnko:
„Máte nějaký papír s objednávkou pro organizovanou skupinu, že se takhle nahlas hněváte?“

Dědek povídá:
„Nemám, na co? Stejně jedem jen kousek – do Žďárce.“

Dál se mnou už nemluvil a jen křičel dovnitř Reginy:
„Zmáčkněte se, ať můžeme jet!“ 😀

Ilustrační foto: mari lezhavaUnsplash

1 komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt