Zácvik, dílna (3)

Z

Jednu chvilku na Reginách praskalo těsnění pod hlavou. Stroj začne vařit, voda se tlačí ven. Musí se sundat na motoru komplet hlava a pod ní dát nový těsnění atd. Na pytel operace, práce špinavá, musí se oddělat hodně věci, aby se tam člověk dostal, a hlavně samotná hlava ustrojená má tak 60 kilo.


Málo místa, na dlouhou ruku to udržet není easy, musej to dělat dva lidí. Existuje na to takovej vozíček, jenomže se pro něj musí do skladu, točí se tam různejma kličkama, aby se trefila výška, trvá to mnohem déle, třeba o hodinu nebo dvě, naproti tomu tady se řekne ráz dva tři a je venku.

Byl tam se mnou ten kolega, co se nechtěl moc špinit, ani k tomu neměl vztah, přitom na předpisy a ježdění machr, mu nesahám ani po kotníky. Podotýkám, my jsme neměli dělat, jen čumět.

Parťák:
“Hopo povol naftu z vrchu, oddělej vstřiky. Pepku, pojď se ke mně dolů, ke Karloj a povol to. Nečum dělej!”

Povoleno. A teď ji vycuknem:
“A ráz, dva, tři, máš ji, drž ji, Pepkuuuuuu chytni ji, sjíždí smeekaaa se od oleje, je to mastný!!”

Buuuum, rána jak z děla, hlava na zemi a do toho jekot Pepka:
“Jaaauuuuuuuuaaaaaauuu, píčooo áááááááá, jáááá, mám tam ruuuuukůůůůůů, ááááááá.”

Snažil se tu hlavu chytit, sám, všichni už ruce pryč a ona mu ji přirazila proti šroubu, šteftu a propíchla mu ruku skrz. Krev, špína s olejem.

Pepek bílej jak stěna. Co s tím? Musíme mu to vypláchnout, byl na omdlení. Honem, k plechovce s technickým benzínem a štětcem, kde se od pondělí odmaštujou drobný, zahnojený demontovány věci. Benzín za celej týden špinavej, štětka černá od smíru a mrdníku, a tím se mu vymejvala rána.

Pepek řval:
“Já, ty vole jáááááá, to štípe jak svině, jáaáaů.”

Omdlení se rázem oddálilo.

Parťák:
“No štípe vole, to je benzín, to musí štípat a ať ti z toho neteče krev, ucpi si to cupaninou a převážem obinadlem. Nesmíme to nikde hlásit, pracovní úraz by byl průser, nemáš na nic makat, zodpovídám za tebe, jednou na něco sáhneš a hned to posereš. Proč si to nepustil, kurva, sou s tebou jen potíže!”

Pepek zblblej to odkejval, byl asi rád, že je naživu. A bez prdele, kdyby se mu mezi dřík ventilů zamotaly prsty, tak věřím, že mu je to normálně utrhlo… To byl pátek, jel domů. V pondělí ráno přišel do práce ruku nahoru, na ní sněhobílej obvaz.

Na dílnu už šel jen říct, že se jde učit na šatnu, páč měl v pátek večer horečku a nějakou sněť a infekcí a musel na chirurgii, kde mu ránu dvě hodiny čistili višňovkou a peroxidem.

A že na dílnu, i kdyby se posrali, už nejde ani na jedinou minutu. Parťák, že ok.

Jen se za Pepkem zavřely dveře, už jsme ho hned pomlouvali, že je líný netáhlo!

Přidej komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt