Na volné téma

Dnešní zadání: pište na volné téma!

Trochu mě zamrzelo, když mi můj zdejší nadřízený, který vidí moje výplody jako úplně první člověk, nedávno napsal, že je to sice hezký, ale nebude to nikdo číst. Dumal jsem, čím to je, že s mimodrážníma věcma málokdy prorazím. Teda ne že bych o to nějak extra stál, ale stejně cítím lítost.

Citlivka

S mírnou závistí jsem pozoroval, jakou pozornost vzbudil počin bývalé televizní moderátorky, která velmi moudře odhadla, že slova jako sex, sprcha, výuka probudí z letargie i jinak velmi apatické publikum. Proti tomu se vlastně nedá bojovat. Stejně jako když se spustila kampaň, kde se vyhlásilo, že chlapi nějak podezřele koukají po ženských v pražské MHD.

S určitým pobavením vždy pročítám online diskuze plné nekorektních a netolerantních názorů s vědomím, že i když to pravděpodobně není správné, se spoustou těch ostřejších se umím myšlenkově ztotožnit. Jen nemám odvahu se takhle veřejně odhalit.

Zajímavé ovšem je, že kolem mě se ublížené, ponižované, utlačované, submisivní a nedejbože zneužívané ženy vůbec nevyskytují. A nezdá se mi, že bych to díky vlastní pověstné citlivosti nezavnímal. Mám dojem, že je to spíš naopak.

A přijde mi naprosto super, že valná věšina z nich ctí léty prověřený model, který působí na muže lovce, již jim za to snáší modré z nebe. To je rovnice, které rozumím a kterou chápu.

Svým způsobem obdivuji jednotlivce nebo skupiny, kteří vyberou naprosto triviální problém, udělají z něj kontroverzi a názorově polarizující téma, které pak nadto řeší a pasují se do role mluvčích či odborníků. A štve mě, že se do podobných tenat dokážu chytit i já sám. Že jim nedokážu nonšalantně vzdorovat. Vzbuzují ve mně mnohdy zbytečnou vášeň a hněv a chtěl bych na ně okamžitě reagovat.

Přitom vím, že je to naprostá ztráta času, na věci se zcela jistě nic nezmění a přínos takového dialogu bude čistá nula.

Tak… Trochu jsme si při sobotě zafilozofovali a můžeme postoupit blíže ke kolejím.

Kurz

Už celý týden sedím v lavici, poslouchám, zapisuji a divím se. Není to teda nikterak snadné, co vám budu povídat. V prvé řadě zjišťuji, že je těch nových informací zhruba stejně jako při prvním vzdělávání, ale jsou neuvěřitelně detailní. Přiznávám si ovšem poctivě, že ne vše jsem schopen pobrat na první dobrou a mnohdy se prostě ztratím.

S údivem ovšem registruji, že se prakticky vůbec neprobírá samotná doprava, která je minimáně pro mě tím nejdůležitějším. Ověřil jsem si, že se po určitém čase ježdění člověk s mašinkou naučí zacházet, opravovat ji a poradí si. Pokud by ovšem nevěděl, co znamená podmíněná stahovačka, co udělat, když se na vedlejší koleji rozkmitá trolej nebo jak se má zachovat při ztrátě napětí, hrozí mu opravdu nepěkné situace.

Lektoři, před jejichž erudicí smekám, vyprávějící o strojích jsou nejspíš stejného názoru, a proto velmi často dobočí od tématu a schémat a v praktickém příkladu dovysvětlí frekventatům potřebné a nevyřčené.

Zatím mám za sebou Vectrony, Peršingy, Esa, WTBčka. A s pokorou říkám – vím, že nic nevím.

Ale na druhou stranu musím říct, že ač jsem to nečekal, líbí se mi to. Baví mě to. A určitě, tím jsem si jist, nejsem tak mimo, jako když jsem tu shodou okolností a na úplně stejném místě seděl v lavici před 13 lety.