Rizika a obavy

Jezdil jsem včera v práci až do pozdního večera. Několik zmeškaných hovorů od manželky na telefonu. Neměl jsem čas ho zvednout, protože se furt něco dělo. Výluky, poruchy, zpoždění atd.

Zapsáno: 29. 3. 2026

Přijedu domů a místo hubování věta:

“Víš, jak jsem se o tebe bála?”

To mě zaskočilo, nebývá to často…

“To budeš koukat, co vím a ty ne!” dodala vzápětí.

Její příběh musím trochu zkrátit…

Vyprávění

Má hezkou kamarádku. Fajn a super ženská. Už je to ovšem stará motyka, nějak kolem padesáti. Její manžel je na tom podobně, úspěšný atd. Mají dvě děti, pod rukama rozrůstající se firma, je tedy nutno nabírat nové zaměstnance a expandovat.

Paní, která jim odchází do důchodu, má být nahrazena novým kandidátem. O tom, jak bude probíhat nábor a výběrové řízení, dostávala manželka spíše neurčité a mlhavé informace. K tomu odbývající fráze typu bude to ňákej postarší tlustej borec, chlap, co mu nevadí vzít paleťák a dovézt výrobek k expedici. To ji ukonejšilo.

Její pozdější překvapení bylo značné, protože výběrko vyhrála pěstěná, štíhlá a vysportovaná žena ve věku cca 35 let. Oslnivě pohledná. Co ji ovšem rozladilo ještě víc, bylo manželovo obhajování nové pracovnice. “Je to chudák ženská, samoživitelka, na dně, je fér jí dát šanci.”

Jak to jen ženy umí, okamžitě po prvním letmém setkání odhadla, kolik asi stojí provozování obezliček jejich nové posily. Nehtíky, vlásky, botičky, kabelčička, kosmetika. Navíc teda výhoda 100 bodů, je teda mladší a vopravdu hezká!

Líčila mé manželce obavy a strach, který vzbuzuje takové lákadlo a vědomí, že tenhle příběh byl už jinde zažitý a čtený 100+1krát, jen v různě odlišných scénářích.

Moje choť, dožadujíc se mého odsouzení takového hloupého chování, mi nakonec říkala:

Prej chudák ženská, to tak! Na první schůzku přijela Cadillacem! Úplně mi je jí líto, nemá kde bydlet a má svůj Cadillac. Je úplně zoufalá! Strašný, viď? Řekni něco!”

Nezaměstnaná samoživitelka. Ilustrační foto. AI

Co teď?

Mlčel jsem a váhal. Chudák ženská s americkym autem, co není úplně běžné, nejspíš nějakej Escalade. Rozhodně to nebude tuctové děvče, bude asi trochu výjimečná a půjde si, když si ho vytyčí, za svým cílem.

Abych vyřknul rozsuzující resumé, coby nestranný a spravedlivý arbitr – rozumím dobře oběma stranám a zároveň si samozřejmě uvědomuji hrozící rizika. Úsměvy a obdiv na jedné straně. Zlost a výčitky od manželky na straně druhé. Eskalace, vyhrocení… Jak je snadné lichotit chlapoj, pochválit cokoliv z jeho činnosti, byť jsou sebevíc k ho*nu a naprosto nepodstatné. V našich očích ovšem mají zásadní důležitost a ten, kdo to chápe, má univerzální klíč k našim srdcím.

“Je to blbý, todlecto. Je klika, že ty se vůbec nemusíš bát. Já bych na pr*ání nějakejch novejch blonďatejch škvírek vůbec neměl sílu. Strašně mě bolej nohy, jak jsem si dal ráno kolo a pak jsem ještě šel do vody. To seš asi ráda, že sis vybrala tak dobře a nehrozí ti teda podobnej scénář. Hlavně teda díky mojí finanční a mentální chudobě. Seš v pohodě, viď? Žádný nebezpečí…” vypravil jsem ze sebe nakonec.

Manželka, zcela nespokojena s tím, že nesdílím její pohled, mě urazila nadávkou a pak mě ještě bouchla plácačkou na mouchy přes stehno. Ale jak mě fest bolely nohy z rána, ani jsem to nezavnímal.

(Už začaly lítat mouchy, tvl. V březnu! Je teplo dva dny!)

Dojezd

Ráno, když ještě všichni spali, jsem si šel zaběhat a když jsem se vrátil, hovor a příběh při mazání marmelády na rohlík, kterej jsem přinesl k snídani, pokračoval.

“Víš, jak jsem ti říkala s tím Cadillacem včera… Tak jsme se spletli! Nejni to Cadillac, je to prej jen Kodiaq! Ale na samotný podstatě věci to nic nemění. Je to prostě riziko, viď?”

Jo, vzbuzuje to obavy.

Péče o vztah

Ačkoli bych se mohl tvářit sebevědomě, stále ještě se snažím o náš vztah pečovat. Kolem mě se totiž během několika uplynulých měsíců rozpadlo několik manželství. I v rodinách, kde bych to vůbec nečekal.

Přestože jsou důvody různé, zarážející mi přijde, že se bez jediné výjimky nejedná o svazky, kde by bylo vysoko do žlabu nebo se řešily existenční problémy. Nezřídka byly před odlukou prezentované velmi atraktivní fotky z exotických destinací, provázené slogany o věrnosti, okořeněné motivačními citáty. Takový luxus si jako muž s holým zadkem dovolit nemohu, což ovšem neznamená, že svou milou nerozmazluji jinak.

O smetáku jsem už psal. Při loňský narozeninách dostala na Hondu nové brzdové destičky ATE, které, a to mě zamrzelo, přijala vcelku dost chladně.

Shodou okolností dopisuji tenhle text právě v její velký den. První gratulaci zaslal admin webu, což ji potěšilo a vcelku vtipně, ovšem nepublikovatelně, tuto skutečnost okomentovala. Až mě štíplo u srdce! 😀

Samozřejmě kromě očekávaných dárků od dětí ji potěšilo drobné překvapení, s kterým už vůbec nepočítala. Domluvili jsme se původně, že za něj nebudeme utrácet, protože ho zase tak nutně nepotřebujeme. Holt ho oželíme, i když drahé světlo v obýváku stmívání umožňuje.

Ale přiznám se – mě to pomyšlení, že by neměl být, fest štvalo. Když už se s ním v projektu počítalo. Mrzelo by mě každé zmáčknutí nebo dotyk… že to prostě není tak, jak jsme původně chtěli. Nesnáším ten pocit. Zvlášť u něčeho, co můžu zařídit. Viz garáž a jiná záležitosti.

Je krásnej, viďte? Jo, líbí se mi moc, dobře jsem dárek pro ženu vybral! Mechanicky neošizené cvakání při otáčení, ne nepodobné hodinkovému strojku, jakožto i v jemných nuancích nastavitelná regulace musí v každém probouzet chuť si tuhle posh vymazlenost ozkoušet. Třeba nám ho pochválíte ještě někdo… 🙂