Včera ráno jsem četl smutnou zprávu o další srážce vlaku. To jsem ještě netušil, že přišel o život kolega, kterého jsem znal. Od vidění, potkávali jsme se, zdravili, prohodili občas pár slov. Příšerný. Tahle situace je hrozná, úplně jiný stav, než když si o neštěstí člověk pročítá zprávy z tisku.
Občas jsem tu zmiňoval, že zpoždění vznikne i krátkými pobyty ve stanicích, kde nemohu odjet dřív, než všichni cestující vystoupí a nastoupí.
Měl jsem superdlouhou dvoudenní směnu. Začátek středa dopoledne, konec ve čtvrtek večer. Jezdím ji rád. Sice je na houby přerušená, takže nedává bůhví kolik hodin do pracovní normy, ale spaní je alespoň naplánované v Pardubicích, takže místo abych se trápil na nocležně, sednu do auta a jedu spát domů. Ráno je sice nástup ve 4:30, takže musím vstávat dřív, abych se stihnul přepravit, ale domácí lože je prostě jiná písnička.
V posledním dílu našeho stručného seriálu si povíme, jak se reálně řídí či vede vlak.
I zde podotýkám hned v úvodu, že půjde o zjednodušené vysvětlení a ukázku, neboť není cílem naučit čtenáře řídit vlak nebo znát veškeré názvosloví či termíny a principy. Tímto též prosím detaily kované kolegy o shovívavost. 🙂
Tuhle jsem jel do Havlíčkova Brodu. Nejezdím tam příliš často, a proto se na tuhle jízdu vždy těším. Směna je postavena jako dvoudenní, s odpoledním nástupem ve 13 hodin a koncem následující den ve tři odpoledne.
Dnes navážeme na jízdu z Pardubic do Hlinska. Blížím se do první stanice na trase a je nutno brzdit. Proto si povíme něco o tom, na čem je postavena brzdící soustava vlaku.