Je první den roku 2023. Hodně brzo ráno. Přesouvám se ze vsi do města. Cestou nepotkám ani jedno auto.
Už troubějí
Když jsem dopisoval minulý článek o sněhu a zimě, která v prosinci udělala na některých našich vlacích naprosto nečekaný a nepředpokládaný problém, nenapadlo mě, že hned druhý den budu něčím podobným zasažen i já.
(Pokračování textu…)
První sníh
Když jsem si po dnešní protažené dvoudenní směně oddychnul, že jsem v pořádku dojel posledním vlakem do cíle, musel jsem se pozastavit u poznatků, které jsem během očekávané a předpovídané zimy posbíral. V prosinci chumelí a mrzne. Nečekaně.
Pátek a sobota
Když jsem se dnes večer vrátil po denní směně domů, přivítala mě tichá domácnost. Žena sbalila děti a odjela k rodičům. Sedím tu smutný, opuštěný jak kůl v plotě. Pocit, že je to všem úplně ukradený, mi na duševním klidu nepřidává. Ale mohl bych si zkusit alespoň něco napsat. K vlakům.
Influencer
Mám rád, když mi psaní textu jde tak nějak samo. Nejsem soustředěný na žádný problém, myšlenky přelétají mezi drobnostmi, které si pouze spojím do finálního tvaru. Do výsledku si častečně a nějak mimoděk obtisknu vlastní úvahu, která, jak připomínám, souvisí pouze s mým vlastním a subjektivním vnímáním příhody.
Jak jdou dny
Události jdou mnohdy za sebou. Nejinak tomu bylo i minulý týden, kdy jsem v poklidné nedělní odpoledne spokojeně vezl spěšňák do Hlinska