Pátek a sobota

P

Když jsem se dnes večer vrátil po denní směně domů, přivítala mě tichá domácnost. Žena sbalila děti a odjela k rodičům. Sedím tu smutný, opuštěný jak kůl v plotě. Pocit, že je to všem úplně ukradený, mi na duševním klidu nepřidává. Ale mohl bych si zkusit alespoň něco napsat. K vlakům.

Zapsáno: 3. 12. 2022

Pátek

Uvažuji, že ačkoli jsem se tady už několikrát dotknul událostí, které způsobují zpoždění a znamenají pro cestující značné komplikace, nikdy jsem nevysvětlil, jak je možné, že nám to po samotném problému tak strašně dlouho trvá.

A hned ze začátku musím říct, že to občas přijde trapné i mně. Cítím, že některé anomálie by se pravděpodobně daly vyřešit elegantnějším způsobem. Jenže to by musela být vůle a chuť zainteresovaných stran změnit zaběhnuté pořádky. Tedy umožnit u méně složitých či nebezpečných situací strojvedoucímu konat to, co jindy řešit umí a řešit může.

Asi bude nejlepší, když si ukážeme pro pochopení některé modelové situace, které dle mého urychlit nejdou. A pro pořádek nadhodím i hrubé odhady, které naznačí, co a jak se vlastně při samotném čekání odehrává.

Stržená trolej

Způsobů, jak a kdy se může trolejové vedení poškodit, je několik. V každém případě nejde o lacinou záležitost. Pominu fakt, kdo za ten spadlej drát může a soustředím se na nejdůležitější body.

Vlak se zamotal do drátů a stojí. Strojvedoucí telefonuje. Jedná se o závažný problém, čili automaticky mimořádná událost. Zastavený provoz.

Poškozený úsek se musí odpojit. Musí to někdo přijet prohlédnout. Taky vyšetřit, co se stalo. Musí se evakuovat cestující z vlaku. Potom vysvobodit soupravu z drátů. Pak sehnat hnací vozidlo nezávislé trakce (naftu) a fíru na něj, aby se mohl odtáhnout uvízlý vlak pryč. Především proto, aby nepřekážel. A nakonec se opraví vše, co je třeba, aby se mohlo zase začít jezdit.

Odhad čekání: 2-7 hodin

Sebevrah

Nedá se nic dělat. Je to strašné, ach jo. A zase podobné kolečko.

Strojvedoucí telefonuje. Mimořádná událost. Zastavený provoz. Musí to přijet někdo vyšetřit, tentokrát se přidávají i jednotky IZS, čerti… Evakuace cestujících, úklid ostatků. Sežene se chlap či holka na vystřídání, aby se vlak odvezl na místo určení. A teprve potom se může zase začít jezdit.

Odhad čekání: 2-3 hodiny

Auto nebo jiná překážka na přejezdu

Už bych se opakoval, v zásadě platí většina bodů z předchozích odstavců.

Odhad čekání: 2-4 hodiny

Spadlý strom či překážka na trati

Strojvedoucí telefonuje. Zastavený provoz. Čeká se na traťovku nebo hasiče s pilou či technikou. Záleží kde, kdy a jak moc velký ten strom (nebo překážka) je. Taky to může být ale jen menší větev, kterou fíra dokáže odstranit sám. Podle nastalé situace to může či nemusí někdo přijet vyšetřit. A pak se teprve zase začne jezdit.

Odhad čekání: 10 min až 3 hodiny

Projeté návěstidlo

Jeden z největších strašáků každého strojvedoucího. Vlak zastaví a fíra telefonuje. Mimořádná událost. Zastavený provoz. I tady musí někdo přijet a vyšetřit situaci. Musí se evakuovat cestující. Také v tomto případě je nutno sehnat náhradního strojvedoucího, který vlak odveze na místo určení. A začne se opět jezdit.

Odhad čekání: 2-3 hodiny

Tady, přestože budu bruslit na tenkém ledě, vyslovím myšlenku. Podobně jako u padáku a v případě, že se nic závažného nestane, by třeba stačilo domluvit se s výpravčím a vyšetřovákem telefonicky. Zvážit a vyhodnotit možnost, že by se s vlakem popojelo, aby neblokoval trať. Lidi by mohli normálně vystoupit a jet případně dalším spojem. Časová náročnost do 15 minut.

Dříve, bez sofistikovaných zařízení, se podobné přečiny řešily lahví kontušovky a hlubokou omluvou panu výpravčímu. To je sice z dnešního pohledu neprůchozí, ale víte, jak to myslím…

Nejde o to, že by se někdo vyhnul trestu. Jestliže fíra pochybí a je si toho vědom, lze potvrzující data o jeho omylu stáhnout i v depu. Stejně tak se případná dopravní závada objeví v zabezpečovacím zařízení SŽ. Aspoň myslím…

Sumář

Dá se říct, že každé nečekané zastavení vlaku má svůj důvod. A protože jde o bezpečnost především, téměř vždy je nutno stav prošetřit a posléze vyřešit. Stejně jako jsem psal nedávno, ne vždycky za všechno můžou ČD, taková situace může potkat jakéhokoli dopravce a výše uvedené platí univerzálně.

Aspoň tedy máte odpovědi na otázky “proč prostě neudělají XY a nejedem dál?” nebo “proč tady trčíme?”

Sobota

Manželka a děti stále nejsou doma! Co já budu dělat?

Naštěstí přestalo chumelit, takže si můžu jít zaběhat a je to prostě epic! Uběhnu 10 kilometrů, aniž by mi to činilo větších potíží. Rozradostněn nad skvělou kondicí ještě usedám na veslo a ujedu 9 kilometrů na nejvyšší zátěž.

Euforie nad skvělým výkonem mě zaplavuje v nevídané míře a já si spokojeně usedám k dopsání tohoto pojednání.

Chápu, že text není nijak zábavný ani objevný. Navíc moje doporučení o řešení jedné situace by si mocní mohli vykládat jako nebývalou troufalost. Proto si raději zapíšu příhodu, která mě velmi obveselila a možná by byla škoda, kdyby zmizela bez povšimnutí.

Večírek

Historku líčila paní, která je činná ve městě a členkou trošku “vyšších” kruhů. Pořádala noblesní a lehce sváteční večeři, kdy se v jejím 3+1 setkala skutečná smetánka společnosti.

Pan starosta s chotí, pan prokurista s chotí, továrník s chotí, velkostatkář s chotí, bankéř s chotí. Ženy ověšené šperky na sobě nesly nóbl róby, muži v oblecích jemně zahaleni hutným dýmem kubánských doutníků. Vedly se řeči o podnikání, bohatství, dovolených a dalších zásadních tématech.

Večer to byl vskutku honosný a úspěšný, nicméně v jeho závěru došlo k menší situaci, která nejspíš zcela přebije opulentní zážitky a zůstane pravděpodobně jako jediná vrytá do paměti všech.

Zrada

V těsné chodbě, kdy se všichni strojili do kabátů a obouvali boty z ušlechtilé italské usně, se paní továrníková ohnula, aby zapnula půlmetrový zip na jedné z kozaček. Během tohoto úkonu zcela nečekaně, nejspíš v důsledku útrob plných hodnotné krmě (podával se mimo jiné čerstvý chřest s bešamelovou omáčkou), nedokázala ovládnout svalstvo v určité části těla.

Tichý šum panelákové předsíně proťal hlasitý a zvučný únik tělesného plynu o extrémně nízkém kmitočtu, který svou razancí a hloubkou dokázal rozkmitat plochu zrcadla, v jehož odrazu si pan továrník rovnal bekovku.

Ilustrační foto: Bryan PadronUnsplash

A teď přijde to, co mě naprosto uchvátilo. Nikdo z přítomných na vzniklý moment nijak nereagoval. Všichni utrpěli záchvat akutní hluchoty. Nic se nestalo.

Chudák paní továrníková byla rudá až na pr*eli a hrobové ticho, v němž se všichni rychle dostrojili a posléze rozešli, bylo prý strašně dlouhé a neuvěřitelně trapné. Rozloučení bylo bleskové.

Nikdo neřekl, že by se podobné setkání mělo brzy zopakovat. Nezaznělo, jak skvělá zábava ten večer proběhla.

Mně osobně to připadá jako velká škoda. Je mi strašně líto, že jsem v chodbě nestál s nimi. Určitě bych nedokázal mlčet. Na mysl mi okamžitě vyskočila replika z knížky Hanýžka a Martínek od Jindřicha Š. Baara, kterou bych zcela jistě prolomil ledy a napravil situaci.

“Pánbůh s námi a zlý pryč, někde udeřilo!” by dozajista dokázala rozehnat trapno a rozpaky lépe, než přetvářka a klam. 🙂

(Ambasadoři etikety by z tebe měli radost! – pozn. admina) 😀

No nic

Slyším dole pod schody jekot dětí. Už nejsem doma sám. Usmívám se, těším se na ně a uvědomuji si, že mám i zítra celý den volno. To bude neděle.

Zkusím zas něco málo zapsat. 🙂

Komentáře: 3

  • Já vždy inspirována Herriotem říkám do trapného ticha: “Promluvte, vy sladké rty, jež nikdy neřekly jste lež!”

    • Já i admin Heriota milujeme. Jste naše. 😀 (jestli si dobře pamatuji, tak to byl ten prdící boxer, dumám nad jménem chvilku… jo Cedrik. )

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt