Proměny (3) – láska ve fironu

Prohlížím si tahák, který jsem si mazaně předchystal pro dopsání třetí části textu (první a druhý díl) o mém železničním mládí. Uvažuji, jak nejlépe zpracovat následující text, aby nevyzněl vulgárně. Zkusím to, byť se jisté košilatosti nevyhnu.

Zralost

Když jsem v minulých článcích zmiňoval zaměstnankyně komplexní čety, možná některým z vás došlo, že se nejednalo o zcela nevinné květinky. Mnohé ze zralých a zkušených pracovnic si byly dobře vědomy svého ženství. Nezřídka jako fikané obchodnice dokázaly díky vlastním přednostem získat u kolegů zámečníků či elektrikářů lecjakou výhodu.

Coby nesmělého jinocha mě okouzloval fakt, že zatímco mě vrstevnice necitlivě odbývaly jako koitu nehodného, u místních dam bych při troše touhy dosáhl sladké odměny.

Jistě bych asi musel slevit ze svých bedlivě vyhodnocovaných kritérií (věk, váha, krása, intelekt), ale na druhé misce vah by převažovalo lákadlo nízkých investičních nákladů, nesporná zkušenost a především úspora času. Vše důležité by se odhrávalo v práci a vědomí, že si člověk užívá a ještě za to dostává zaplaceno, bylo zcela neodolatelné.

Nenašel jsem tenkrát odvahu. Povrchnost mého tehdejšího uvažování (tvl, ta má ko*y po pupek, pupek po p**u, p**u po kolena!) jasně deklasovalo chtíč. Díky svému mládí jsem byl ještě blbej jako třídenní pes!

Zkušenější

Služebně starší a zkušenější kolegové se podobně plytkými úvahami nezdržovali. Leckdy se tedy na pracovních večírcích a oslavách dokázali zásadně sbližovat. Když se posléze přesunovali k domovu, kde je nedočkavě vyhlížející manželky či přítelkyně vítaly (v závislosti na stavu příchozího) s otevřenou náručí nebo mračením, dokázali velmi umně maskovat, že se před pár desítkami minut věnovali přísně zakázanému ovoci. Nikdy, fakt nikdy to na nikoho neprasklo.

Po sáhodlouhém úvodu se konečně dostávám k věci.

Trable

Nejvíc mě fascinoval déle než rok trvající vztah jednoho z kolegů, který, ač ženat, využíval služeb své “pracovní” ženy na plný úvazek v zaměstnání. Ta se díky své šikovnosti dostala až na úplný vrchol žebříčku, takže si ve chvílích volna povídali, v práci mu vařila, vodili se spolu za ruce cestou k soupravě, kam ona šla uklízet a on vykonávat zámečničinu.

Po tom všem jeli každý domů a viděli se třeba až zase za dva nebo tři dny, neboť tehdejší volna a turnusy byly, co se odpočinku týče, úplně někde jinde.

Potíž měli ve chvíli, kdy se chtěli v práci pomazlit víc, než je na veřejnosti důstojné. Míst, kde by se mohli nerušeně oddávat zamilované vášni, mnoho nebylo. Šatna obývaná kolegyněmi, na dílně neustále někdo přítomen, souprava vyloučena. Odevšad bylo vidět, časté procházení a posunování…

Zmizet někam dál nešlo. Oba si jako odpovědní a zkušení pracovníci uvědomovali nutnost zůstat v blízkosti kolejí. Co kdyby bylo potřeba něco uklidit, opravit, zkontrolovat, občas dorazil i nadřízený…

Nakonec se ovšem řešení našlo.

DS a klíče

Služební vagon DS na 404. koleji byl dlouhodobě odstaven jako nepojízdný a měl propadlé TK. Stal se z něj příruční skládek náhradních dílů a dlouho sloužil našim zamilovaným jako hnízdečko lásky.

Nikdo, vážně nikdo o tom nevěděl. Masivní visací zámek provlečený bočními šoupačkami zvenčí měl pouze jedny klíče. A ty když z háčku zmizely, nedostal se dovnitř nikdo. Absolutně nikdo.

Vstupní dveře, zavařené proti bezdomovcům, byly zcela nedobytné a ochraňovaly cenný majetek. Typicky stykače, zářivky, filtry, VSET kabely, hliníkové štafle a další potřebné věci pro práci a opravy drážních vozidel.

Občas někomu klíče zůstaly v kapse a bylo po nich velké shánění, pátrání a vyšetřování. Na svazek se dokonce dal masivní přívěsek z uříznutého kusu pružiny vlakového tlumiče, aby se předešlo podobným nechtěnostem.

Elektrikáře z druhé party, který jednou po klíčích celé dopoledne pátral, tento jev rozběsnil natolik, že aniž by komukoliv cokoliv řekl, investoval ze své kapsy 20 korun a vyrobil si vlastní duplikát klíče. Jeho opakovaně zkoušené nervy těžko snášely zdržení, které hledáním svazku vznikalo a investoval do daně za klid.

Stalo se, co se stát muselo…

Nevyhnutelně

Jedno víkendové dopoledne klíče opět na háčku chyběly. Kolega potřeboval filtry na PO s křížem. Ničím se nezdržoval, vydal se bez prodlení k vagonu a zvenčí duplikátem odemknul jediné vstupní dveře do prostoru.

Rázným trhnutím otevřel šoupačky a jako gymnasta vyskočil do útrob služebního oddílu. Zde zůstal celý zkoprnělý a leknutím naprosto paralyzovaný a jen němě zíral v úžasu na scénérii, kterou v místě nečekal.

Přes celou plochu prostoru bylo na podlaze rozkulené tři metry široké lůžko z fironu  ve dvou vrstvách (sněhobílá, 4 cm tlustá tkanina připomínající buničitou vatu; používá se jako první filtr nasávaného vzduchu pro ventilátor předtápění). Na něm se téměř ztrácela zcela obnažená uklízečka s nohama do praku. Vedle ní, zjevně náhle odskočivší, stál nahý kolega, který si (z nedostatku jiných předmětů) zakrýval akční mužství předtápěcím terčem s modrým bleskem.

“Ne ne, tady je obsazeno!” až tato naléhavá věta s vysokým tónem paniky probrala nechtěného voyeura ze šoku a donutila ho opustit vagon. Seskočil zpět na pevnou zem, opět za sebou zamknul a kontrolované PO toho dne odjelo na svou měsíční pouť bez prodlení. 🙂

Když se odpoledne objevil milovník zpět v rajónu, všichni se tvářili, jako by o ničem nevěděli a nijak nepřipomínkovali zavěšení klíčků na věšák. Smutné cinknutí pružiny o kovový rám háčku symbolicky zvěstovalo, že další využívání azylu lásky již není bez rizika. Bezpečné hnízdečko lásky se muselo škrtnout.

Jak?

Pravděpodobně vám, stejně jako mně, vrtá hlavou, kudy se do vagónu náš páreček dostal. Dveřmi zamčenými zvenčí to nešlo.

Trvalo dlouho a bylo třeba několika párů očí, než se přišlo na to, že šikovný a pichuchtivý kolega proříznul přísně čtvercový poklop v podlaze, který vystužil a zamazl mourem, aby svítivě čisté okraje nebudily pozornost.

Když se posléze u kafe v jeho nepřítomnosti rozebíralo, kolik času a práce bylo nutno k takové operaci, zakončil zámečnický parťák Mirek debatu silným a nezpochybnitelným moudrem: “Jojo, ku*da proti vodě, utáhne tři lodě!”

Pochybnosti, které jsem kdysi o této (na první pohled jednoduché) replice pociťoval, mě v průběhu let opustily. Mnohokrát jsem si při pohledu na leckdy nepochopitelné mužské konání uvědomil, co a kdo je prvotním hybatelem naší pilné a často nedoceňované snahy.

// předchozí díly: první, druhý