Letní dovolená 2021

Jet na místo, kde to dobře znáte a cítíte se tam jako doma, je čistá radost. V případě Sázavy, kam jezdím dlouhé roky, je tento pocit násobně silnější. Letošní pobyt měl ovšem několik vrcholů, které stojí za zmínku.

Voda

Loňské sjíždění řeky poznamenané převrácením kánoe mělo nepříjemnou dohru. Dcerka letož už předem (nejspíš díky manželčině dramatickému podání) vyjadřovala hlasitý odpor k plavbě. Mrzelo mě, že se mi vůbec nedařilo rozptýlit její obavy. Až po dlouhém vysvětlování a zaklínacím slibu zakončeném sprostým slovem, že se nám letos nic podobného nestane, se nechala slyšet, že to tedy zkusíme.

Poučen z předchozích let jsem před každým jezem zastavil a společně s ní vyrazil na obhlídku sjízdné části. Výsledkem bylo, že po příjezdu do cíle zahlásila, že to letos bylo “docela v pohodě”. K jejímu klidu přispěl i fakt, že jsem si ji posadil hned před sebe a nemusela tedy jako první z lodi hlavou rozrážet vodní tříšť.

Návštěva

Další velkou událostí byla avizovaná návštěva admina a Ivany. Zmiňovaní přijeli dle plánu minulou neděli po obědě a zdrželi se nad rámec původně plánovaného času. Nedělám si iluze, že by tak učinili pro potěšení z mé přítomnosti, protože jsem se po požití většího množství alkoholu zbavil zábran a několikrát je uvedl do rozpaků. Věren duchu, že mé laciné machrování nepadne na úrodnou půdu, jak jsem byl hned na začátku adminem upozorněn.

Abych byl jako vtipnější, cucal jsem už před příjezdem Legendario s kolou a dával hlasitě na odiv, jak dobrej je to kubánskej rum – zkrátka bohatýrská póza.

Admin mě chvíli pozoroval okem znalce, pak posečkal, až se dámy vzdálily a poznamenal:

“Hele, nechtěl jsem tě ztrapňovat před ženskejma, ale nikde jinde takhle hloupě nemluv. On to ve skutečnosti žádnej rum není.”

Měl jsem chuť ho nejdřív opravit, ale po chvilce googlení jsem se krátce zastyděl, protože měl pravdu. Jako vždycky. 😀

Kromě plné tašky dárků a mlsů, protože se prý na návštěvu nejezdí s prázdnýma rukama, jsem dostal cenný a krásný dárek osobnějšího rázu. Je jasné, že blogování se zhusta vyplatí, protože pozornosti, která se mi jako mzdy dostává, se nemohu nabažit.

Stihli jsme koupání, řeku, procházku, cukrárnu i žvanění. Ten den se celkově velmi vydařil a já si mohl gratulovat, že jsem nemusel nasadit a aplikovat záložní plán B.

Plán B

Na tu neděli se totiž u mě na vsi chystala veliká událost. Bratr ve spojením s mistrem grilu rozhodli, že vzpomenou na našeho nečekaně loni zesnulého kamaráda a uctí jeho památku setkáním blízkých přátel. I díky nucené Covid pauze v akcích byla tato událost skutečně zásadní a slibovala kromě mnoha hostů též vybranou krmi. S ohledem na komplikované domlouvání nešlo termínem hýbat a já byl smířený, že budu díky dovolené chybět.

Protože ovšem požívám určité úcty, přišel ještě před odjezdem můj bratr (a poté i další členové pořádající agentury) s osobním pozváním. Já byl ovšem v práci, takže manželka, běžně zmocněná vyřizovat podobné situace v mé nepřítomnosti, avizovala, že se jistě nezúčastníme, protože budeme na Sázavě. Bylo jí obratem vysvětleno, že Sázava není tak daleko (100 km) a že bych se tedy mohl z dovolené na nějaký čas vzdálit a poté se k ní zase navrátit, a nastolovat harmonii a rozdávat radost. Manželka mi poté značně pobouřena tlumočila tuto troufalou vizi a dožadovala se mého souhlasu nad zjevným nesmyslem.

Samozřejmě jsem pro její klid zdánlivě vyjádřil pohoršení nad drzostí úvah organizátorů, v duchu jsem ale reálně kalkuloval varianty. Kdyby admin s Ivanou nepřijeli, skočím do auta, cestou se stavím v bazénu. Pak na místě oslavy zavzpomínám s mnoha blízkými, pojím něco kančí panenky z rožně, abych spokojen vyrazil zpět na Sázavu, kde v noci ulehnu ke své paní. Samozřejmě se srdceryvnou litanií a hraným zklamáním, jak můj hloupý výlet nestál bez ní za nic a že jsem měl zůstat v její přítomnosti.

Nicméně tenhle plán jsem nemusel naštěstí realizovat, což přispělo ke klidnému průběhu dalších dní. Doopravdy jsem si odpočinul. 🙂

Drobné opomenutí

Jelikož jsem měl jít dle rozpisu do práce až ve čtvrtek ráno, nemile mě zaskočilo zvonění soukromého telefonu již ve středu. V 7:00. Strojmistr se dožadoval informace, kde se přesně nacházím. Že jsem stále na dovolené, ho nemile překvapilo, protože jsem měl dle plánu po osmé téhož dne odjíždět s vlakem plným cestujících na Havlbrod.

Několikrát jsem tu dříve zmiňoval, jak moc je v našem zaměstnání důležitá ochota a schopnost si vzájemně pomoci. Během krátké chvíle dokázal stroják sehnat a zmobilizovat mladého kolegu, který ani minutu nezaváhal a bleskově mou chybu pokryl.

Vysvětlení mého fatálního pochybení jsem se dočkal až po příjezdu domů. Čas nástupu ve čtvrtek byl správný, několikrát jsem se díval. Lišil se ovšem rok! Při přehrabování pracovního šuplete před dovolenou jsem si totiž předsunul loňský směnář, kdy jsem i v roce 2019 v červenci týden odpočíval.

Strojmistrovi i kolegovi jsem nyní samozřejmě dlužen a věřím, že jim časem budu moci jejich dobrotu vrátit. Abych alespoň trochu vylepšil své opomenutí, nabídnul jsem odjet kolegovu noční směnu. Po nástupu do práce, kam jsem ted den přijel výrazně dříve, jsem ještě oběma osobně poděkoval.

Strojmistr, zkušený veterán a dlouholetý fíra, o žádnou slávu nestojí. Mladý kolega, který již za uplynulý rok mnohokrát “zachránil dráhu” si ovšem zaslouží trvalejší vzpomínku. Proto jsem si na něj hned druhý den ráno počkal na výhybně Cejřov. Aby si za 30 let, při prohlížení tohoto blogu v důchodovém čase, s pousmáním řekl: Jo, ty vogo, tady na fotce, děti, to jsem já!

Původně se mi tuhle příhodu moc psát nechtělo, protože ukazuje, jak trapné selhání se může i vcelku odpovědnému pracovníkovi přihodit. Že jsem se z něj poučil a přijmul opatření, aby se mi podobná věc už nikdy nestala, je jisté.

Historka

Nechci ale končit smutně. Po noční směně jsem se odebral vyslechnout klípky a zajímavosti z průběhu oslav, kde jsem díky rodinné dovolené chyběl. Došlo i na vzpomínání a zážitky s loni zesnulým kamarádem. Věřím, že pokud se na mě shora kouká, ocení, když připomenu jednu historku z mnoha, která mi i dnes vhání slzy smíchu do očí.

Protože jsme na Sázavu jezdili jako mladí hoši ve skupince 12 kusů, bylo nabíledni, že se náš pobyt primárně točil kolem dívek, pití, písniček, dívek, dívek, pití, dívek, pití, pití, dívek. Ne nutně v tomto pořadí.

Abychom ovšem žili i trochu kulturně, zařazovali jsme ve dnech na zotavenou i návštěvy místních a blízkých zajímavostí, např. zámek Konopiště, sklárnu Kavalier či Sázavský klášter. A u toho bych se zastavil…

Slečna průvodkyně, t.č. ve věku cca 20 let, byla hned na začátku prohlídky velmi zaskočena naším nebývalým zájmem o život obyvatel kláštera a studium víry. Když už asi pátou komnatu pronášela zacyklenou řeč o asketické a monotónní skladbě dne mnichů – modlitby, studium svitků, přijímání poutníků atd. – byla nečekaně přerušena jasným výkřikem kamaráda, který do té doby trudomyslně trpěl při poslechu tak nudného tématu.

Věta, která do té doby v prostorech kláštera nejspíš nikdy nezazněla, nakonec rozesmála i průvodkyni, které posléze trvalo několik minut, než zvládla nasadit masku pohoršení.

Kamarád totiž koukal – se zaujetím znalce – z okna na řeku a náhle jasně vykřikl vzrušený vzkaz nesoucí zásadní informaci:

“Hopo, pocem, pi*o, dělej, dělej, čum z vokna! Pod splavem se koupou ňáký čtyry k*ndy, hned tam jdem!!!”

Po zbytek prohlídky, která se od té chvíle neskutečně táhla, trpěl nesnesitelnou obavou, zda tam děvčata vydrží. Naštěstí nebyl zklamán. 🙂

Dalších podobných zážitků s ním mám desítky a vlastně se na jejich převyprávění pro všechny blízké, kteří Martina znali, těším. Chybíš nám, “pi*o”!

Dodatek admina

Co se týče návštěvy, Hopa zase bezostyšně přehání. Jednak jsem mu zhanil ultrasladký rumový likér veřejně a označil ho cucáním pro holky, a také nepokládám 60 kusů sladkosti Mila od Sedity jako osobní dárek. Jinak je – podle dosavadních indicií – dokázal zlikvidovat ještě během dovolené. 😀

Jinak to ale bylo zase fajn, jako posledně. Když tedy opominu fakt, že Hopa neměl připravené ani kamery, ani otázky a vůbec nás nevyzpovídal, jak tuhle avizoval… 😀