Panna

P

Na mém oblíbeném fóru jsem byl svědkem prodeje nepoužité nafukovací panny. Po sáhodlouhých útrapách našla nového majitele, byť byl prodej hodně sledovaný, hojně komentovaný a přinesl všem do života mnoho humorných připomínek.

Připomnělo mi to dávný zážitek s pannou, o který se s vámi podělím. Úplně jsem na něj zapomněl.

Stalo se kdysi, před mnoha a mnoha lety, když mi bylo ještě kolem 20 let…

Kamarád chodil s dívkou a pojal ji za choť. Nám v okolí bylo jasné, že to není dobrá volba. Děvče svárlivé, hádavé, vyčítavé – jak rozmazlenej fakan. Ale vypadala dobře, blondýnka s k**ama, což prostě převážilo nad charakterem. Po dvou rokách se rozvedli, začala je*at s jiným a šla o dům dál.

Kamarád byl smutný.

Uspořádal jsem pro něj tedy takovou sešlost v Chrudimi. Tehdy vyhlášený klub – Nyx se to tam jmenovalo. Echt gold lidé tam chodili za písničkou. Záměr byl jasný – pozvu 20 kamarádů a známých, kteří mají nešťastníka rádi, a nějak mu ukážeme, že pro jednu ženu slunce nesvítí a že jsme mu zůstali my, blízcí, a že není sám.

Bylo nás málo oženěných tehdy, volná děvčata.. prostě dobrej plán na rozptýlení chmur.

Bylo to chvilku po revoluci a šel jsem tam patřičně oblečený. Nike triko svítivě zelené, černé šusťákové kalhoty Nike, k tomu bílé Nike boty s bublinou v podrážce. Myslím, že z ohozu jasně čišelo dost peněz a nikdo by nepoznal, že bydlím na vesnici.

Přišla mimo jiné i holčina, co pracovala jako au pair v říši, a ta mi řekla, že takhle se tam u nich chodí za sportem a ne k muzice. Velmi mě tehdy urazila!

Nechtěl jsem přijít s prázdnejma rukama. Koupil jsem teda za dvojku blonďatou nafukovací pannu. Každej účastník dal asi kilo a tenkrát mi snad ještě zůstalo trochu peněz za nehtama.

V klubu jsem pannu nešťastníkovi předal, dodal k tomu dárku povzbudivě chlácholivou řeč, aby si už vybíral partnerky podle jiného mustru a ne jen podle vzhledu. Byl rád, dojatej, a pannu hned nafouknul.

Hodně jsme tenkrát tančili. Já teda moc ne, páč nejsem bůhvíjak obratnej. Ale kdo byl singl, musel s pannou do kola.

A stala se nepříjemnost. Jeden z kamarádů si dal nafouknuté děvče za krk a při break dance kočičím výskoku ji natrhnul za uchem o efektní, z klacků a klestí udělanou výzdobou stropu.

Bylo po parádě.

Ještě nikdy nebyla použitá a hned na začátku kariéry nastal takový tragický konec.

Obdarovaný ji už natrženou nechtěl. Ležela potom smutně vyfouknutá vedle stolu a nikdo si jí nevšímal.

Vzal jsem ji teda domů, že ji zkusím slepit. K tomu už nikdy nedošlo.

Hned po příjezdu a nad ránem jsem ji hodil doma v kotelně až nahoru na uhlí. Nechtěl jsem, aby ji naši objevili. 😀 A samozřejmě na ni úplně zapomněl.

V zimě jsem se proházel až k ní. Tenkrát se ještě Greta tolik neřešila a chudák milá panna proletěla komínem.

Nikdy nikomu nedala pocejtit teplo svého klína.

Proto jsem rád, popravdě velmi rád, že se panna z fóra prodala a půjde do dobrých rukou. A věřím, že rozdá mnoho radosti. Co věřím… jsem si tím jistý!

1 komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt