Na kole

N

Že chodím plavat, se už dávno ví. Jakkoli se to zdá nemožné, i po letech se do vody pořád těším a mám radost z toho, jak si neustále nakládám. Po začátku školní výuky mi volnost narušily děti, protože mají rýmičku a žena rozhodla, že budou doma. Jsem tedy nucen je hlídat a učit se s nima, což koliduje s náročným sportovním programem, který denně potřebuji.


Naštěstí mám možnost využít aktivní babičky, která, i když lamentuje, že jsem nenormální, když potřebuju denně do vody a že tam určitě něco chytnu, děti v určený čas obstará a probere s nimi zameškanou látku. Já se v dobrém rozpoložení před polednem vrátím, s dětmi si pohraju, sním výborný oběd od babičky a odejdu relaxovat na otoman, abych, až se manželka vrátí, mohl odpočatý dostatečně empaticky vyslechnout její pracovní strasti. Vím, že se mám báječně.

Zářijové dny, stále teplé a prozářené sluncem, si užívám tak moc, že jsem si vymyslel sportovní nástavbu. Abych nemusel po plavání čekat na vlak, beru si s sebou kolo a bágl, a domů jezdím po vlastní ose. Dá mi to zhruba hodinku, domů dorazím prakticky stejně. Nepojedu pilu, spíš piánko-kochačka, do sluchátek budou hrát rytmické odrhovačky a já si pošlapu v kadenci těch 25 kiláků na ves.

Je velký provoz a nechci, aby mě přejel náklaďák, proto volím trasu mimo hlavní tah a vyrážím! Stále se nedokážu dostatečně nabažit pohledu na hodinky, které mi ukazují, že jedu celkem rychle. Výrazně víc, než jsem čekal. Držím tempo, opájím se pocitem bezva kondice, prosmýknu se přes most kolem pardubické nemocnice a mířím na Černou za bory.

Za ní je nová silnice a na dálku před sebou vidím cyklistu. Je ode mě zhruba 500 metrů. V duchu si říkám, že ho dojedu a přidávám. Radostně pozoruju, jak se mi zvedá tep. Hotový závody!

Něco je špatně. Neblížím se, je pořád stejně daleko. To mě dost se*e! Mám povahu, že když mě něco štve, vyvinu neuvěřitelné úsilí, i za cenu, že bych měl chcípnout. Začínám se vztekat, dál přidávám, tepovka ukazuje maximální hodnoty. Nejsem ale ani pořádně zadýchaný.

Kilometr, druhý, třetí, konečně jsem trochu blíž. Kopec před námi, tady ho mám! Ale kdepak, dokonce mi ujíždí! V ten okamžik mi došlo, že jsem narazil na jezdce s elektrokolem. Podvodník, tvl, to není možný!

Chvilku jsem si říkal, že to nemá cenu. Jenže už mi k němu zbývalo jen asi 200 metrů. Za jízdy si ho blejsknu, admin totiž hubuje, že málo fotím. Zastavit nemůžu, zas by mi – pacholek – ujel. 😀

Ani jednou jsem zatím nešel ze sedla nahoru. Znova rovinka, akceleruju a dojíždím těsně k němu a konečně, asi po devíti kilometrech, ho vítězoslavně předjíždím. Navíc mi do sluchátek začnou hrát Prodigy, což mi připomene divoké mládí a vlije další energii do žil.

Panáček na e-kole se mi nemůže rovnat. Nyní zúročím hodiny a hodiny trvalé zátěže a přiletím k domovu s průměrem, který bere dech. Propocený ohoz hodím manželce do pračky, rychlá sprcha a ještě před obědem se rychle mrknu na tablet.

Admin hubuje, že netvořím a připomíná mi moje sliby z minula. Ach jo.

Já skutečně nemám vůbec chvilku pro sebe! 😀

Komentáře: 5

  • Ahoj Hopo,
    rád čtu Vaše příspěvky, tak mě napadlo, že bych se na jednu věc, co mě trápí, mohl zeptat Vás.
    Nedávno jsem se z delšího cyklovýletu nestihl vrátit podle plánu, tak mě napadlo, že pro návrat využiju ČD. Potřeboval jsem se dostat z Roudnice n.L. do Roztok. Je to něco přes 50km. Jízdenka bez bicyklu vyšla na cca 70 Kč, ale za kolo jsem platil třikrát, celkem 100 Kč.
    Nedokážu pochpit, proč se musí za kolo při každém přestupu platit zvlášť ? O kolo se postarám, nikoho z ČD k tomu nepotřebuji, tak proč mě stačí na celou cestu jedna jízdenka a kolo musí mít jízdenky tři ??
    Příště, když se mi něco podobného stane, radši dám někde kolo do úschovy a potom si pro něj přijedu svým autem. Vyjde mě to levněji a hlavně nebudu podporovat takový nesmysl, jakým podle mě současné poplatky za přepravu kol jsou.

    Díky za odpověď

    Jirka

    • Radši jsem se zeptal vlakvedoucího a on se divil, proč jste si nekoupil jízdenku pro kolo do cílové stanice hned u prvního průvodčiho. To normálně lze a nemusí se potom kupovat žádná další při přestupu…..

  • Díky za odpověď. Tak to jsem netušil.
    U okýnka, kde jsem kupoval první jízdenku pro sebe a kolo, mě ještě paní pokladní upozorňovala, že budu při přestupu platit znova za kolo.
    A v čem se teda liší ta jízdenka pro kolo, od té jízdenky “zavazadlo” kterou jsem měl já ? V ceně ?

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt