Svátky v práci

S

Zapsáno: 9. 1. 2021

Závěr roku jsem si představoval jinak. Nepřálo mi štěstí a vyšla mi směna jak na Ježíška, tak i dvoudenka na Silvestra a Nový rok. Do toho vypětí narychlo a vcelku nečekaně vstoupilo atraktivní lákadlo oslavit začátek roku 2021 na horách. Několik známých rodin s potomky, velmi pěkná chata a tuze hezká lokalita…

Maloval jsem si v duchu průběh. Děti se zabaví, dospělí pohovoří o strastech výchovy a zavzpomínají u tvrdého truňku na hříchy z mládí, k tomu couravé procházky po lese a zdravém vzduchu, zkusím si i nějaké běhání….

Ilustrační foto: Bob CanningUnsplash

Vše vypadalo skutečně slibně, takže jsem si v kalupu operativně domlouval s ochotnými kolegy volno, abych dostal předem nahlášenou dovolenou. Zařizoval jsem též pro celou rodinu preventivní testy a v okamžik, kdy bylo všechno vymazleno a připraveno, přišel lockdown a krach celé akce.

Dost otráveně jsem tedy 31. prosince v noci jedl na pultu Žraloka chlebíčky a přikusoval k nim zlatého čokoládového kapra, kterého jsem doma utrhl ze stromečku v roztrpčení nad nespravedlivým světem.

Vize, že po probuzení 1. ledna 2021 povezu první ranní vlak prázdný, jen sám s vlakvedoucím, se ukázala jako lichá. V duchu jsem huboval mládež, která se v hojném počtu vracela z bujarých oslav, zjevně zcela ignorujíc Andyho mantru o svědomitém chování a omezení kontaktů. Darmo mluvit! 😀

Jinak některé spoje jsou díky čínské infekci obsazené skutečně bídně, jiné zase zcela nepochopitelně natřískané až po střechu. Nelze v tom vidět žádnou logiku, obsazenost postrádá opakující se vzorce – různé dny či různé časy nehrají žádnou roli.

Pravdou ovšem je, že se cestující v drtivé většina případů chovají skutečně příkladně.

Včera jsem v 15 hodin dovezl vláček do Hlinska a při přecházení na druhé stanoviště (chodím venkem) jsem byl osloven paní, která potřebovala jet do Pardubic, ale někde při přestupu ztratila roušku. Prý asi vypadla…

Jelikož jsem si jich ráno při nástupu u strojmistra vzal nepozorovaně trochu víc, 😉 dostala ode mě zcela novou a značkovou ústenku. Chtěla mi za ni dát deset korun. V duchu jsem si říkal: “To ses moc, bábo, nepředala!” 😀

Ilustrační foto: Esteban LopezUnsplash

Tímto šlechetným a zachraňujícím činem se mi vrátila dobrá nálada, takže jsem se pochlubil se svou dobrotou kolegovi, když si ode mě bral klíče po konci směny. Se zachmuřením pokyvoval souhlasně hlavou, čímž ocenil moje bezvýznamné gesto, a povídá:

“No dobrý, ty vo*e, ale radši už něco napiš o tom, jak jsou na zastávkách na znamení lidi do poslední chvíle zalezlý. Už mě s tím fakt se*ou!”

Hned nato mi líčil infarktovou příhodu, která se mu stala předcházející týden.

Tak až bude chvilka času a budu mít chuť, Honzo, možná to nějak sepíšu. 😀

2 comments

  • Ahoj Hopo, také jsem byl 24 na depu v práci. Dělali jsme PM nějakého Apee. Jen bych ti chtěl říct , že tvůj web mne přivedl k matce když jsem měl v půlce roku výpověď a uvažoval kam se dál vrtnu. Neudělal jsem chybu a děkuji Ti Michal

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt