Laici a profíci

Jelikož se samotným psaním bavím, pokouším se občas přenést do písmen i určitou lstivost a rošťáctví. Ty jsou, společně s častým ironickým testováním mých blízkých přátel, nedílnou součástí rozhodovacího procesu mám/nemám ho/ji rád.

Protože jsem při něm občas velmi přesvědčivý, neprohlédne někdy můj oponent nastraženou udičku…

Waze

Tahle navigace pro mnohé z vás běžná a denně používaná věc. Ne ale pro všechny. Když jsme se s kolegy vydávali během KOPky na výlet, překvapeně glosovali její naprosto dokonalou funkční součást, totiž informace o měření rychlosti.

Několikrát, dopředu a na metr přesně lokalizovaná pozice schovaného příslušníka je natolik fascinovala, že se doptávali, co že to mám za spešl věc. Bez mrknutí oka jsem jim vysvětlil, že jsem si program koupil za deset tisíc, protože se zkrátka vyplatí.

Zdálo se jim to dost peněz, drážní lakota je ostatně pověstná. Ale když jsem dodal, že mám známého, který prodává originál kódy pro větší firmy jenom za dvojčičku a asi bych jim je dokázal bryskně sehnat a věc nainstalovat, začali o této investici vážně uvažovat.

Potěšilo mě, že bych se mohl mimo fírování bez obav věnovat doplňkové činnosti v podobě prodeje navigací. Nicméně jsem klukům vysvětlil, že se jedná o aplikaci zdarma a že jsem k ní původně neměl velké důvěry.

O její potřebnosti jsem se dozvěděl až od admina před cestou do Europa Parku. K novým věcem jsem nedůvěřivý, čili jsem mu s vážnou tváří vysvětloval, že jezdím bez výjimek na Google mapy, které fungují ze všeho nejlépe, protože jsou s tabletem propojeny napřímo, bez prodlení. A pro naprostý sichr dvakrát – přes mobilní data a přes satelit.

Admin, který neprohlédl moji srandu, se tehdy dost rozezlil, což mě pobavilo velmi. Ovšem po přiznání, že ho jen škádlím, vypadal delší čas zamyšleně a pravděpodobně tehdy nebyl dalek toho, aby se mnou ukončil pro něj jednoznačně výhodné a lukrativní partnerství. 😀

Zápal

Je běžné, že lidé, kteří se neberou příliš vážně a dokážou se sami sobě zasmát, mi mnohem více imponují. Často se jedná o úspěšné osobnosti, vynikající ve svém oboru. O to víc mě fascinuje, když projevují zanícené a toužebné přání blíže poznat tajemnou strojvůdcovskou vášeň. Mnozí navíc vcelku vážně uvažují, že až ukončí kariéru a budou mít dost nastřádáno z vlastních firem, akciových trhů či zděděných peněz, aby se nemuseli obávat hospodaření s drážním platem, přejdou k nám.

Jejich chtíči rozumím, neboť to, co profesně vykonávám, je krásné a dělám to fakt rád!

Není tedy překvapující, že když se na mě admin obrátil s prosbou, zda bych si neudělal čas, abych tváří v tvář zodpověděl dotazy jeho velmi dobrého kamaráda, nedělalo mi to žádný problém.

Hoši za mnou dorazili do Pardubic a bylo to prostě epic! Čelil jsem smršti desítek sepsaných dotazů. Od člověka nečekaně erudovaného, chytrého, pohotového, zvyklého velet (spolumajitel IT firmy se 100 zaměstnanci). A hlavně drážně zapáleného.

Neměl v sobě nic šotoušského, spíš naopak. Prostě potřeboval do podrobna vědět, jak fungují procesy, proč jsou některé detaily tak zbytečné, jak je možné, že se to a to stane, proč musí ten a ten dělat tohle či támhleto.

Já mluvil a mluvil. Vůbec jsem si neuvědomoval, že si povídáme víc jak tři hodiny. Několikrát jsem si z něj nepokrytě dělal srandu, což noblesně akceptoval. Ačkoli pravděpodobně nebyl zvyklý na naprostou elementární nezdvořilost, s kterou jsem mu po Krausovsku skákal do řeči, na konci jistě pochopil, proč mají mnozí zaměstnanci ČD svou práci jako poslání. A hlavně to, za co bereme mzdu, na kterou nám on, zprostředkovaně ze svých daní, přispívá.

Admin, který diskuzi jen decentně korigoval a koučoval, mi večer několikrát děkoval. Kvitoval s povděkem, že jsem i přes svůj primitivismus dokázal zůstat u tématu a neodbočovat do slepých uliček. Uznáte, že takto vřelá a sladká pochvala udělá člověku náramnou radost.

Dotaz

Jeden z dotazů se mi doopravdy moc líbil. Byl položen takto:

“Existuje nějaká věta nebo situace, kterou dá i naprostý laik najevo, že je drážně kovaný nebo profesně znalý? Že tím mezi mazáky potvrdí, jak se v prostředí bezvadně orientuje a kolegové neprohlédnou jeho nezkušenost?”

Odpověděl jsem, že se drážní znalost pravděpodobně rychle projeví tak jako tak a podobný mluvka bude záhy odhalen. A hlavně, že jsem přesvědčen, že i když dokážu odpovídat na spoustu otázek, nikdy bych si netroufl tvrdit, že dráze rozumím. Mám ji rád, ale někdy ji prostě nechápu. Nepřestává mě udivovat.

Mazák

Pár dní po našem rozhovoru jsem dokončoval dvoudenní směnu s polospěšňákem z Hlinska do Pardubic. Při přecházení na druhé stanoviště jsem byl na perónu osloven sebevědomým pašákem.

“Todlecto,” ukázal na vlak, “to je ta devětnulašestka, jo?”

Jeho dotaz mě uvrhl do mírných rozpaků. Uvažoval jsem rychle – jednotka PESA, číslo 844031-5, ne. Budu vlak 5322, taky ne.

“No je to spěšný vlak na Pardubice, ale nevím, co je devětnulašestka,” říkám mu.

Mladík si mě pohrdavě přeměřil a váhal, zda má vůbec s podobným drážním Neználkem vůbec ztrácet čas.

“To je snad jasný, ne?” osvětlil mi. “Odjezd v 9:06, takže devětnulašestka, prostě. A vy to řídíte, jo? Hmm, tss,” procedil mezi zuby a za nesouhlasného vrtění hlavou nastoupil.

Vezl jsem ten den poslední vlak mnohem opatrněji než obvykle. Došlo mi, že stále nejsem žádný znalec a mám se prostě pořád co učit… 🙂

Ilustrační foto: Ludovic Migneault / Unsplash