Když píšu sám o sobě a směju se vlastním nezdarům či neúspěchům, jde mi to snadno. Sebekriticky vím, že nejsem velký lumen a v okamžiku nárazu do vlastních limitů se musím smát původní touze dotáhnout vlastní vizi dál, než mi síly dovolí.
Někdy, velmi zřídka, se mi ovšem podaří něco zdánlivě předem vyloučeného. To ovšem nemůžu hned takhle bez obalu a nahonem vybalit. Admin by mě osočil, že to není vlakový…
Takže k vlakům
Když jsem v jenom z předchozích článků zmiňoval, že se začínají lámat ledy a stále více adeptů touží okusit sladké ovoce fírovského konání, bylo jasné, že mnozí z nich se dostanou v rámci výcviku i ke mně. Nejsem úplně ideální lektor, protože se zatvrzele snažím novým jezdcům předat i vlastní vášeň a lásku k vlakovým reáliím.
Zároveň ovšem pedantsky a možná i přísně chci, aby se snažili určitým způsobem reprezentovat ČD. Vím, že cestující veřejnost je k nám často velmi kritická a nemilosrdně káravá. Jedná se často o maličkosti, které si mnohdy jeden neuvědomí, ale v očích zákazníků nemusí působit dobře. Ačkoli je dokážu pochopit či omluvit, snažím se na ně upozorňovat. Zvlášť když pramení z pouhé nevědomosti.
Úvodní
Hoch původně jiné profese, který se jednoho dne dostavil za účelem zácviku, na mě působil zprvu poměrně zaraženě. Možná i bojácně. Po několika opatrných a přátelských větách ovšem roztál a vyzvěděl jsem od něj, jak ho jiný kolega, u kterého jezdil hned po licenčních zkouškách, úplně poprvé, při neohlášeném příchodu, uvítal dost zpříkra.
Nezdržel se glosování stran dalšího nemehla, které ho bude znovu trápit, což mladý adept nesl s pochopitelnou nervozitou. Příliš jsem se nedivil, neboť jsme teď v Pardubicích měli na zácvicích situace, které i zkušené a klidné harcovníky dokázaly potrápit natolik, že si u okénka vrchního strojmistra důrazně vymiňovali, aby jim už nikdy, nikdy, nikoho na mašinu nedával.
Vysvětlil jsem nováčkovi, proč se kolega obával a že zažil trápení, které se velmi těžko popisuje do té doby, než bude on sám na své SAP číslo někoho zacvičovat. Až pochopí brutální odpovědnost, kterou každý strojvedoucí má. Nejen za sebe, nejen za majetek, ale hlavně za cestující ve vlaku. A že jich tam teda sedí!
Pitomec
Pak už jsme jen jezdili a jezdili. Já chválil, upozorňoval, vysvětloval, chválil, chválil, upozorňoval, ukazoval, předváděl a zase chválil a chválil. Vidět, jak se novému kolegovi propisuje spokojenost z vlastní jízdy do tváře, byl náramný pocit a bavil mě velmi. Směna ubíhala a já si v parném letním dni po přistání u pardubického perónu uvědomil, že musím ještě zakoupit pro mamku noviny. Nejdůležitější úkol dne, zcela nutný a naprosto kriticky nezapomenutelný.
“Nachystej si to. Pojedem za dvacet minut do Chrudimi,” povídám kolegovi. “Jdu do haly, chceš tam něco vzít?”
“Jo!” dí zjevně spokojený zacvikant. “To je fajn, heleď, vezmi mi tam jednoho pitomce.” Natáhl ke mně ruku s penězi.
Udělal jsem dva kroky z kabiny a zastavil se. Dumal jsem, jestli je pitomec nějaká šunka v aspiku nebo něco jiného. Neměl jsem ponětí.
“Ty vado, co je pitomec?” přiznal jsem barvu otázkou.
“Pitomec?” zatvářil se klučina překvapeně. “No pito, nealko pivo. Tos nikdy neslyšel?”
“Promiň, neslyšel. Já pivo nepiju.”
Ehm…
Koupil jsem nejdřív noviny a pak i plechovku Birrelu a vrátil se k Regině. Kolega seděl za pultem, přímočinnou brzdu ukázněně zabržděnou, ARR nachystané, KBS zapnutou, vysílačku v GSM-R, informák i tablet s číslem vlaku. Všechno, jak má být. Podal jsem mu plechovku, vzal si batoh, abych do něj uložil noviny a šrajtofli. Když jsem se otočil zpátky, byl jsem tak trochu šokován a nevěřícně jsem koukal…
Cvaknutí pojistky, zasyčení plechovky, protažené nohy pod pultem. Hluboký záklon a nealko pivo zaplulo do úst. Labužnicky slabé odříhnutí.
“Ááách, tohle jsem přesně potřeboval,” ozvalo se a mně to nějak všechno přestalo štymovat.
Asi jsem byl důraznější a příkřejší, než bych měl. Nikdo nás neviděl, nic se nestalo. Ale stejně – takhle teda u mě fakt ne!
Kolegovi po mé připomínce o nevhodnosti jeho konání přestal nápoj chutnat. Uklidil pitomce do batohu a omlouval se, že nevěděl. A jelikož byl viditelně otřesený, požádal o svolení jít si zakouřit.
Přehled
Ví se o mně, že jsem militantní nekuřák. Smrad z retek mi velmi vadí, ale respektuju, byť s nevolí, že je tento rituál mezi spoustou lidí pořád oblíben. Svolil jsem tedy a pozoroval, jak kolega vyšel z Reginy, už mezi dveřmi zapálil tyč, popošel v modrém fírovském ČD triku k přední části stroje, kde se mazácky opřel nohou o nárazník a pozoroval, jak se k vlaku začínají trousit cestující.
A zase jsem se zvednul a z bočního okénka stanoviště mu povídám:
“Hele, já asi budu vypadat, že tě schválně jebu, ale prostě na perónu by se nemělo kouřit. A dost mě to teda se*e, do p*či! Máš tady napsanej jasnej zákaz. Nevypadá to dobře, lidi se na tebe budou dívat. Buď si někam popojdi nebo to schovej, tohle mi fakt vadí a nechci, abys to takhle kazil. Celej den jezdíš dobře, tak to neshoď, prosím. Nezlob se. Díky.”
To, co jsem odstraňoval celý den, bylo zpátky. V očích se viděl zase obavu, zklamání, smutek a zádumčivost. Že jsou ti fírové takoví divný patroni. Furt zatvrzelý a člověka hubujou za blbosti.
Ale jezdili jsme dál. Zcela bez vad. 🙂
Si teď tak pro sebe uvažuju. Svým způsobem mě mrzelo, že jsem si pokazil nadějně nastavenou reputaci a oblibu. Nicméně čím déle tuhle práci dělám, tím víc jsem zpětně rád za školu a trpělivost od starších a zkušených kolegů. Ti mi dali mnohokrát najevo, že jim na mém nevhodném chování či úkonech něco vadí. Dnes jsem jim za ty tvrdé, pevné a neochvějně postavené základy vděčný. Jen díky nim se nemusím bát ozvat, když se mi něco nezdá.
Úspěch!
Jo, a co jsem psal na začátku. Schválně, jestli uhodnete, co se mi po více než dvaceti letech povedlo. Mám z toho radost jak p*ča! 😀
Nápovědy nedávám. Víte proč? Nemusím. 🙂
Co je špatně na pití nealko piva?🤔
Že není zřejmé že se jedná o nealko pivo a že může vypadat hodně blbě když strojvedoucí ve vlaku zjevně připraveném k jízdě do sebe háže “pivo” jak ožrala ve třetí cenové?
Dneska jsou všude ty z***veny kamery každý má v mobilu foťák a furt něco fotí a nataci…
Jako vážně zjebat někoho za pití nealko birella? Za kouření beru, to je hnus, ale vážně za nealko birell? Zacviky jsem nesnášel, přesně z takových důvodů. Jeden hulí na stanovišti, druhý jebe že tak nejezdi-jezdi takhle, další zase přesně naopak. Ano, když člověk začíná a chce ten kurz dokončit a chce tu práci dělat, tak si nechce nikoho rozhazet a do tohohle ještě nervozita, plně chápu, ale dneska vím že bych si to líbit nenechal hlavně za takové píč…ny jako nealko birella. Ještě že už mám M+E trakci a k tomu dost mašinek co mi nějakou dobu vydrží než budu muset zase k někomu, ale po pár letech ježdění už ten zacvik člověk bere jinak.
Vidíš a já si právě myslím že je fajn, když se na zácviku adept dozví informaci o tom, že položená plechovka s pivem na pultu vedle ovládací páky kontroleru nemusí pro cestující, které za chvilku poveze působit nijak uklidňujícím dojmem. Protože podobnou věc nedělám sám a neviděl jsem ji ani u svých kolegů, dovolil jsem si své mínění vyslovit i pro nováčka, který možná v počátcích nemusí detailně vnímat zraky a hodnocení, kterému je od okolí vystaven.
Já teda nevím, ale podle mě má i Birel cca 0,5 % alkoholu. To bych spíš řešil.
Kouření na peróně je zlozvyk, který Bohu žel spoustu lidí trápí a mě dost štve. Ale co nadělám. Já svět nespasil, ani nespasím…
Jsou i birrely absolutně bez alkoholu.
Dokonce bych řekl, že v dnešní nabídce převažují
Na rozdíl od předchozích komentátorů si já myslím, že nealko Birell na stanovišti NENÍ píčovina. Kór na Regíně, kde je člověk jak ve výkladní skříni. U nás si Birella i jiné další pochoutky necháváme až na chvíli, kdy klíče od mašinky visí na háčku.
Hele, chlebodárce je zapotřebí aspoň trošku reprezentovat, když už nám každej měsíc posílá love na naše palmární účty, a když kaštan jukne dovnitř a vidí tam chlapa, jak do sebe láme plechovku, tak ty pocity může mít různý.
Takže pojeb za Birella je vlastně zbytečnej. Na cestující (v tomto případě) sere pes! Nebo jinak: Fíra má být během výkonu své práce v maximální pohodě a jestli se té pohody dosáhne Birellem (nealkoholickým pivem), které sice leckterý kaštan může mít za zlé, tak je to v pohodě, protože i výrobce uvádí na obalu, že neobsahuje alkohol (resp. jen strašně málo). A co chceme? Nasrasnýho fíru, kterej může chybovat a nebo spokojenýho fíru?
Ke mně se na zácvik nechodí, rep. jen výjimečně, jezdím totiž poměrně krátce, nicméně nedávno na jednom školení kolega povídal: Ten (říkejme mu třeba) Ctirad mi fakt nesedl, jedeme na 810 a on si za jízdy normálně zapálil. Mu říkám co to má znamenat? On že to prý nikomu nevadí. Ale co třeba že mně to vadí? Chtělo by to trochu pokory. Druhý zkušený mazák na to: Tak to by u mě okamžitě letěl.
Já se během zácviku řídil heslem držet hubu a krok. Každý ten fíra mi chtěl něco předat (nebo se vyspat se slovy že když mi bude furt něco říkat, nic se nenaučím) tak, abych jeho zkušenosti a styl mohl využít a vybrat si, co mi sedne a jak budu jezdit já. :))
K tomu Pitomci mi vyplaval z paměti strašně starý vtip: “Viš, že se nealko PITO bude vařit v Mostě?” “To nevím.” “Jo, a bude mít nálepku PitoMost.” 🙂
A jeden z podobného soudku: “Hele, nové škodovky se budou montovat na Slovensku” “Fakt?” “Jo, bude to model ŠkodaSlov.”
1) Sama jsem zažila párkrát, že se z kabiny Reginy nebo motorového rychlíku ČD valil smrad z cigaret, ale vůbec to neomlouvám. A i na peronech se prostě nekouří, kurnik šopa!
2) Birell nealko chápu, ale ne u přístrojů a vůbec ne cestujícím na očích. Nějaký šťoura by z toho mohl udělat dost nepříjemnost.
3) Někteří v zácviku jsou prostě jako žáci, halt testují učitele.😁
4) Skvělý příspěvek.👍
S tím Birellem.. no . Kouření na perónu ..nee . Já jezdil s firou zácviky a on hulil na mašině.. hnus . Jsem kuřák ale toto. Když jsem měl zácvik.. tak jsem si zapálil jen na určeném místě v depu.presne naučit se maximum v zácviku ,hodí se to když nastane nezvyklá situace.
No, jsem rád, že nevozíme lidi a tyhle věci řešit tolik nemusím. Sám jsem kuřák, když mám zácvikáře nebo někoho dalšího na mašině, ptám se, jestli mu kouř vadí nebo ne. V době, kdy jsem byl sám v zácviku/během poznání, jsem se řídíl tím, jestli kolega na mašině kouřil, či nikoli.
Ad birell: Pokud je to opravdu ten bez alkoholu, nevidím v tom problém. Opět, chápu, že u osobky, kde je vidět na stanoviště to není reprezentativní, ale osobně si v létě, když mi dojde sifon, radši v automatu koupím birell, než nějakou sladkou limonádu, která žízeň prostě nezažene.
Jinak hezky napsaný článek. Sám dlouho nejezdím, a zácvikáře dostávám, takže taky začínám chápat peripetie a trampoty s tím spojené. Necítím se na to, někoho učit, ale když už to musí být – než nechat zácvikáře sedět na cimře, snažím se mu předat aspoň to málo, co jsem za svou krátkou kariéru pochytil. Nikdo učený z nebe nespadl a každá předaná (nebo naopak nepředaná) zkušenost se v dnešní době krátkých zácviků počítá o to víc…