Velká kola

Vlastně jsem měl před klíčovou ZoZ elektrickou zkouškou jediné přání. Aby její průběh a samotné ověření znalostí neskončilo s ostudou nebo trapnou neznalostí…

Zapsáno: 19. 3. 2025

Bral bych to jako hanbu a vlastně i jistou urážku všech, kteří mi celou dobu pomáhali, věřili a zásadně umetali cestu. Měl jsem ty nejlepší možné podmínky a zaváhání by mě nebetyčně a nadosmrti s*alo!

Poslední hodiny přípravy před dnem D byly věnovány samostudiu s kolegy na depu, kde jsme se nejprve ve čtyřech a posléze pěti lidech ponořili naprosto brutálně a s maniakální umanutostí do detailního probírání zhruba 600 testových a asi 350 variant ústních otázek. Chytáků, výkladů, předpisů, techniky, dopravy, návěstí, doporučení, ustanovení, fotek a někdy trochu odlišné praxe.

Od osmi ráno (abych si stihnul dojít zaplavat a naplnit srdce láskou) jsme se bez oběda až do dvou odpoledne bez přestávky navzájem vyptávali, zjišťovali a hlavně doplňovali zásadní aspekty elektrického ježdění. Já, protože jsem bezpochyby nejzkušenější, nejukecanější a nedělá mi problém blesková transformace v nebetyčně zákeřnou ku*vu, jsem se zhostil role zkušebního komisaře. V oblastech, které mám za ty roky dobře naposlouchané a namakané, jsem kolegy deptal podpásovým doptáváním. Jakoukoli nejistotu jsem nepříjemným šťouráním přetvořil v hrůzné zjištění, že mají mezery v místech, kde se to od špičkových pracovníků národního dopravce neočekává.

Jak my k vy, tak vy k my

Blazeovaný a světácky postoj nadvlády mi ovšem dlouho nevydržel. Hoch Dejv, s kterým jsme ještě dva roky zpátky hodnotili a probírali tak maximálně plavkové zářezy na kačenách pohledných pardubických aquabel, rozbalil na lavice elektriká schémata plná roztodivných barev a zvýraznění, a jal se vyptávat na věci, které jsem vůbec nechápal.

Jeho pedagogické vlohy, jakožto i neortodoxní, leč snadno srozumitelné vysvětlování brzo zaujalo. Nejen mě. Po krátkém čase se začalo dít nemožné. Nevím, kdy přesně se to zlomilo, ale dostavilo se takzvané docvaknutí. Najednou nám souvislosti naučené po paměti začaly dávat smysl. Zničehonic zapadly a v původně nejasné změti čar začaly věci odpovídat tomu, co jsme se původně otrocky učili vizuálně. Jasně, nebylo to okamžitě a bez chyb, ovšem samotné prozření bylo velmi úlevné.

Strašně rád bych ukázal videonahrávky, kde Dejv rozhodným hlasem popisuje, odkud kam co jde, co to dělá, co kde blokuje, co to jistí a čím vším se to hlídá. Dokonce mě to přivedlo na myšlenku všechny materiály ofotit a umístit sem. Pro nové a zvědavé adepty či zájemce. Má to ovšem spoustu háčků, které se mi nechce řešit. Takže nebude nic.

Předvoj

Nejlepší vysvědčení přípravy nám vystavil vrchní strojmistr. Navštívil nás, aby zkontroloval docházku a probral s námi další kroky po případném složení zkoušek. Po jeho příchodu, kdy jsme velmi zaujatě a věrně imitovali zvuk frekvence 300Hz, která se od horních 100Hz odliší na první náslech, zůstal zaraženě stát a nedokázal naši vysoce odbornou bzučící výměnu z nedostatku potřebných zkušeností ničím obohatit. Po krátké a zaražené pauze, kdy jsem ho požádal o dokumentačně potvrzující zvěčnění našeho snažení, učebnu opustil s větou, že nás doopravdy obdivuje.

Bzučící kvarteto s lesklým týlem autora blogu.

Jeho víra, jakožto i konejšivé předjímání kolegů i vlastní rodiny (“To v pohodě dáte!”) mi ovšem přípravu nijak neusnadnilo. S věkem se mi podivně upravilo uvažování. Už mi v hlavně dávno neputuje rčení zkušenějšího kolegy, který říkával: Hlavně přežít ty vym*daný zkoušky, pak už si na tebe nikdo ani nevzpomene. S obavou jsem si uvědomoval, že by se u ZoZ klidně mohla zhmotnit pasáž mého oblíbeného veslovacího klipu, v němž sám sebe pokládám za tu krátkovlasou s červenočerném.

Den D – 19. 3. 2025

Slunečné ráno. Setkání všech dotčených v českotřebovském depu. Zkušební tříčlenná komise. Odborně i lidsky namíchaná ve špičkovém poměru, v němž se snoubila zkušenost, laskavost, přísnost, preciznost, ale i humor.

Ten jsem velmi pravděpodobně spustil hned na úplném začátku zkoušky já, protože odpovědět při psaném testu s možnostmi otázek A-B-C písmenem D, které jsem v odpovědi zaměnil do sítnice vypálenou správnou odpovědí, čím vyzkoušením spojení na TRS radiostanici, se ve zdejší učebně odehrálo nejspíš úplně poprvé. 😀

Po písemné části, kterou jsme prošli prakticky bez zaváhání (Dejv 0 chyb!) se přikročilo k ústní zkoušce. Byla skvělá. Členové komise se v pokládání dotazů střídali a od jednodušších a jasných ustanovení, aby rozptýlili naši nervozitu, postupně pokračovali ke složitějším a komplexnějším okruhům. Mnohokrát bych dokázal odpovědět už při prvních slovech otázky, stejně tak ostatní, nicméně poctivě přiznám, že u několika málo věcí jsem do naprostých detailů zacházet neuměl.

Přesto jsem si potěšeně uvědomoval, že víme! Nejen já, ale i kluci. Toto prozření působilo skutečně uklidňujícím dojmem a po necelých pěti hodinách vyptávání nadešel čas na vyhodnocení.

Prospěli jsme a já dokonce napoprvé! Historicky se ví, že to u mě nebylo úplným pravidlem. P*čo, dobře jste si mě u ČD vychovali, jen co je pravda! 🙂

Na úplný závěr nám předseda a členové komise poděkovali a ocenili přípravu pochvalnými a hřejivými slovy. Já si v tu chvíli uvědomil, že slovní ocenění je pro mě snad ještě větší odměna než orazítkovaný glejt, že můžu s elektrikou na trať. Neušlo mi samozřejmě, že si nás zkoušející během zácviku monitorovali a bedlivě sledovali. Nejspíš ale netušili, že budeme schopni se takhle festovně kousnout a všechno důležité nadrtit.

Dojezd

Po zkouškách je třeba zásadní milník významně oslavit. Vyhodit si z kopýtka, zadivočit, zavzpomínat si na rebelské mládí. Přecijen tohle oprávnění dostane fíra jen jednou v životě.

Já doma počkal na manželku, vzal ji za ruku a šel se s ní projít. Nikam jsme nespěchali. Úlevný pocit splněné povinnosti byl opojný. Už dlouho mi nebylo takhle dobře.

Že to není příliš vzrušující? Pro někoho třeba ne, mně to ale úplně bohatě stačí.

Je to tam!