Zkušenost

Aby si obyčejný čtenář dokázal představit, jak probíhá samotná ceremonie a pasování, kdy se z fíry motoráře stane fíra elektrikář, vrátím se zde s jednou hlubokou pravdou, která po úspěšném přezkoušení zazněla.

Zapsáno: 28. 3. 2025

Vedoucí zkušební komise k spokojeným novicům před potřesením pravicí pronesl krátkou, spatra vytvořenou řeč, v níž se nesla hluboká pravda, kterou ve světle událostí z předminulého týdne doceňuji a přetlumočím veřejnosti, neboť bych nerad, aby bez povšimnutí zapadla.

Mimo jiné řekl: “Doteď jste na motorech mnohokrát spěchali. Byli hbití, rychlí a někdy i příliš dychtiví v dokazováni, že všechno okamžitě zvládáte. Až teď přejdete na velká kola, poprosím vás, abyste paradoxně ve svém konání trochu zpomalili. Budete sedlat mašiny a jednotky s ohromným výkonem, co bez potíží jedou 160. Mají opravdu veliké zrychlení a na všechno budete mít daleko méně času. Nenechte se dostat do projetého návěstidla tím, že budete šidit úkony nebo zachraňovat dráhu. Neocení to vůbec nikdo. Věřím, že si na moje slova vzpomenete a budete se jimi řídit.”

Zkušenost

Pravidelní čtenáři vědí, že chovám ke starším a zkušenějším kolegům neskonalou úctu. Ne kvůli alibismu, nechci se líbit nebo vypadat lepší. Na to mám moc velkou a nepravidelnou hlavu. Plus bývám ve svém jednání zatvrzelý. Jen mi někdy něco mnohem déle dochází. Nezřídka přijde chvíle, kdy si vzpomenu a inspiruji se konáním ostříleného harcovníka. Nebo jsem povinnen upravit svůj původně dobře míněný úkon či odhad. Teprve tehdy oceňuji jejich výchovnou péči. Vštípené kroky, které jsem měl díky neochvějným zásadám a sebevědomé neústupnosti možnost nasát. Inspirovat se.

Záchrana dráhy, minimalizace zpoždění, spěch, nastavování tabletu za jízdy, balení tašky při zpomalování do cílové stanice, pozdější brzdění do zastávky z vyšší rychlosti… Tohle všechno je faktor přispívající k mrzení, které může vzniknout, pokud nevěnujete činnosti plnou pozornost. Nic z toho už dávno nedělám a řeknu vám proč.

Občas totiž éterem probleskne vyjádření, že za všechno špatné na dráze ne vždy může jen fíra. Sice u toho pokaždé je a když situaci zachrání, předsudečně se to očekává. Pokud ale něco pokazí, je jednoznačným viníkem. Vůbec nikoho nedojme, že zaváhal třeba z přemíry snahy vylepšit anebo opravit nepodarek někoho jiného.

Běh

Se zájmem jsem jsi přečetl článek, že začínáme běhat, abychom odjížděli včas. I když jsem aktuálně díky sportu a drilu v kondici, kdy mi deset kilometrů hluboko pod hodinu nedělá problém, a tudíž bych měl být na vylepšení systému připraven, v žádném případě to nehodlám přenášet do práce. Není pro to žádný relevantní důvod.

Představuji si totiž hocha, který podobné věci maluje. Jak se raduje, že mu to “počítač vzal” a uspořil něco peněz a času. Už mu v omezeném vnímání a naprosté elementární neznalosti naší práce nedochází, že je to vše na úkor bezpečnosti a že nás tím vystavuje zbytečnému tlaku. Když se vše znásobí větami v telefonu/vysílačce jako “potřebujeme chytit přípoj, nevyjde křižování, už ti svítěj, pojedeš už?”, řesíte do toho všeho výpadky ETCS, nefunkční dveře nebo jinou anomálii a jste po pětidenním maratonu směn, věřte, že stresová křivka dosahuje absurdních hodnot. I když nechcete, může se stát, že chybujete.

A na začátku to zcela jistě nebylo kvůli strojvedoucímu. Zastávek, kdy mám v minutě přijet a v minutě odjet nebo obraty na konečné během pěti minut, jsem zažil spoustu. Na své domácí trati jsem zaznamenal, že se díky zahuštění a přidání odpoledních vlaků řetězilo díky nemožnosti vykřižovat zpoždění do velmi vysokých  čísel.

Ačkoli si stěžující cestující dovolávali všude možně a sepisovali petice, výsledek snahy byl tristní. Nechce se mi to hledat, ale v některých soutěžích dokonce MD i kraje požadují vozidla, kde jde spojení nebo obrat do tří minut. Tří minut!

S určitou nostalgií se vracím ke článku, kdy se mocní radili, kterak fíru ochránit před chybou. Jen mi mnohem důrazněji dochází mnoho dobře míněných rad od veteránů, kteří mi často, i zde v komentářích, kladli na srdce, ať se na záchranu dráhy vykašlu. Ne že by si to nezasloužila…

Ale nedá se to provádět vždy a za každou cenu. A určitě ne běháním nebo spěchem. Člověk jako já na to jen musí přijít sám.

Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho.