ČD Fest

Zkusit si na starý kolena něco novýho. U dlouholetého zaměstnance, za kterého se už považuji, je fajn poprvé v životě objevit a sám vyhodnotit akci, o které doposud pouze četl. Samozřejmě víte, že se strašně nerad chybuji, a ještě s menší chutí to poté přiznám. Zde jsem byl nucen korigovat svůj omyl hned několikrát a o to bolestněji se tím pochlubím v následujících řádcích.

Zapsáno: 4. 9. 2026

Teambuilding, tmelení kolektivu, vědomí, že se táhne za jeden provaz, soudržnost a provázanost. No úplně popravdě na mě asi z výše zmíněných motivačních slov příliš nezabírá ani jedno.

Odjezd z Pardubic jsem uskutečnil manželčiným vozem společně s 3člennou osádkou mladších strojvedoucích ve čtvrtek, v 10 hodin ráno, hned po sportovním tréninku, abychom za slabé dvě hodinky hladce přistáli na místě setkání. Ačkoliv jsem kolegy vybavil mikrofony a prostor vozu snímaly i dvě kamery, záznam bohužel nepůjde zveřejnit, neboť mi zkušenější kolegové skoro polovinu cesty vysvětlovali komplikovanou problematiku OnlyFans modelek a digitálních ku*ev, které za zaslání dolarů odhalují vrátka svého ohanbí. Jakkoliv vím, že ku*da proti vodě utáhne tři lodě, ani po obsáhlém a vpravdě psychologickém rozpitvání komplikovaného odvětví se mi nedaří úplně pochopit v mých očích jednoduchou rovnici, co bych za své zbytečně utracené peníze získal. Je to ovšem jistě jen moje chyba a že něčemu nerozumím, neznamená, že to nemůže fungovat.

Co ovšem od první chvilky fungovalo skvostně, byla organizace celého festivalu. Už samotný způsob zveřejnění přihlášení na ni byl dle mého zcela dostatečný a pochopitelný. Celý areál v Bílém kameni byl suprově značený, vše přehledně vyznačeno logy, piktogramy, šipkami, každý účastník získal mapu areálu, časový itinerář programu, všude dostatek míst k sezení a stolování, slušivé chatky, velkorysá místa na stanování, dostatek WC, umýváren, stánků, občerstvení… Pokud by i tak někdo tápal, byl přítomen dostatek koordinátorů, kteří byli ochotní a usměvaví.

Kluci si ještě před vypuknutím programu postavili poměrně veliký stan a poté jsme se již vydali mezi návštěvníky. Těch lidí bylo strašná spousta. Využít nabídku potkat se a poznat se napadlo skutečně spoustu zaměstnanců a bylo prima využít sluneční den k neuspěchanému povídání s kolegy a kolegyněmi, s kterými se jinak nemáte šanci vidět. Spoustě z nich jsem s chutí děkoval, před dalšími jsem se styděl a neobratně odmítal chválu, neboť ač je to k nevíře, byl jsem zřejmě díky podcastovým povídáním mnohými identifikován.

Při pohledu na početný dav mi vytanulo na mysli, jak ohromné množství lidí, a to zde byla přítomna samozřejmě jen malá část, u dráhy pracuje. Síla.

Jídlo, které se servírovalo, bylo výborné a velmi chutné. Jak oběd, tak i večeře ve mně zmizely, jako když dáte praseti malinu. Oficiální hudební vložku zahájila zpěvačka Olga Lounová, která si velmi zkušeně a hladce získala sympatie. Zcela nenuceným a naprosto bezprostředním vystupováním dokázala oslovit většinu posluchačů a v podobném duchu se chovali i další vystupující umělci. Visací zámek, Mňága a Žďorp, Chinaski… Kratší sety, které zmiňované kapely odehrály, se nesly v duchu známých a osvědčených hitů, což přinášelo zcela zaplněný parket.

Bylo by nefér, abych nezmínil i krátký proslov ministra dopravy a nové paní ředitelky. Uvažoval jsem nad tím, jak jejich slova zhodnotit. Byla s ohledem na akci volena velmi dobře, chytře, vtipně a působila nečekaně lehce. Budu se snažit doufat a věřit.

S přibývajícím časem a uvolněnou atmosférou se stávala nálada účastníků akce pochopitelně méně a méně formální a nepatrně hektičtější, což bylo pro mě přibližně ve 21:30 impulsem, abych nasedl do vozu a poodjel o dva kilometry vedle do klidnější, v lese ukryté lokality, kde jsem si odpoledne okouknul a zaplatil sólo chatku s čistě povlečenou postelí. Nejsem velký milovník hluku a rámusu, který přináši disko muzika, a spát ve stanu by pro mě bylo přece jen příliš veliké dobrodružství.

Zmínku snad zaslouží, že ačkoliv jsem mohl využít svého šarmu k získání náklonnosti opačného pohlaví a byla by k tomu jistě příležitost, neučinil jsem tak, neboť jsem počestný, ctnostný a věrný. Tyto skutečnosti jsem s pýchou telefonicky deklamoval manželce, která ovšem o mé dobré chování nejevila pranic zvláštního zájmu a velmi sobecky mě seznamovala s nečekanými těžkostmi, které musí vyřešit během mé nepřítomnosti. 🙂

Druhý den ráno, kdy jsem se do areálu vrátil, se v plné síle projevila moudrost mojí volby, neboť jsem v očích některých kolegů četl únavu a ve tváři určité chmury. Po dobré snídani jsem naložil osazenstvo stanu a vydal se nazpět k Pardubicím. Cesta nám hladce utekla, nicméně zmíním, že jsem u některých peprnějších a kolegy zaznamenaných příhod cudně studem klopil zrak.

Slušelo by se přidat konečné zhodnocení. Chtěl bych vyseknout poklonu všem, kdo se na celé akci podíleli, a poděkovat jim za spoustu dobře odvedené práce. Nepochybně za tím bylo ohromné množství úsilí, neboť zorganizovat a dokázat realizovat setkání takového množství zaměstnanců mi přijde jako kurevská výzva. Že se to povede s takovou noblesou a grácií, bych nikdy nečekal, a přivádí mě to k závěru, že jsem nejen vděčný, ale hrdý a svým způsobem pyšný, že jsem u takového podniku zaměstnán.

A jestli bude někdy v budoucnu možnost, jel bych moc rád zase. I na své volno nebo kdybych si musel vzít dovolenou. Bylo to bezva.

Byl jste někdo v Doksech ? Co na setkání říkate?