Stalo se: 29. 9. 2018, 08:12
Snídame, do ticha otázka od Péti:
“Tati, co to je nou peach?”
Říkám:
“To nevím, neumím anglicky.”
Péťa: “Nebude to – ne, ty píčo?”
Snídame, do ticha otázka od Péti:
“Tati, co to je nou peach?”
Říkám:
“To nevím, neumím anglicky.”
Péťa: “Nebude to – ne, ty píčo?”
Odpoledne, jsem v praci, z ničeho nic telefon, cizí číslo. Zvednu to. Paní ředitelka Výboru dobré vůle, Monika Granja.
Měl jsem noční a přijel ráno v 7 hodin domů. Hecnul se a vstal v 10:30. V 11 vlakem do Pardubek, že si odplavu před druhou noční, nástup v 18:00 a budu celé odpoledne spokojeně s rodinou. Jedu si po stezce pro kola kolem Chrudimky, proti máma s prckem na kole. Holčička tak tříletá do protisměru přímo proti mému kolu, tak tak jsem se vyhnul, nebylo kam zatočit. Z jedné strany řeka, z druhé vydlážděna stěna. Nad hlavou klenutý most. Uhnu hlavou těsně před nárazem, skoro se to povedlo. Teplo na hlavě. Rodina spokojeně odjíždí, protože to dobře dopadlo. Já mám bohužel smůlu. Bazén dneska neklapne.
Systém výcviku nových uchazečů má ČD díky certifikovanému vzdělávacímu středisku DVI opravdu parádní. Popíšu ti, jak probíhal výcvik můj a mých 3 kamarádů, abychom se stali pilíři organizace, jejíž dres nosíme.
Tuhle jsem potkal asi po deseti rokách posunovače, co se přeškolil na průvodčího. Jmenuje se Květoslav, přezdívali jsme mu Květák. Sloužilo se mi s ním dobře, ale na určité věci byl ukrutnej!
Odpoledne čekám na syna Péťu, až se vrátí ze školy. Ve tři odpoledne zvonek, jdu mu otevřít, uplakanej, slzy jak hrachy, soply přes celej obličej. Chodi do druhý třídy, je strašně hodnej – to má po manželce.