Malej Péťa měl svůj oblíbený hrníček. Byla na něm vyobrazena parní lokomotiva. Všudybylka se jmenuje. Měl ho už víc než tři roky. Snídal s ním, jistota startu do dne, že vše má svůj řád tak, jak je zvyklý.
Před 14 dny ho dcerka, podotýkám nechtěně, shodila a hrníček na mrtě střepů rozbitej. Kluk byl šíleně smutný, brečel. Manželka mu říká, ať nebrečí, že vyberem jinej, hezčí!
Dnešní ráno. Nástup 4:31. Přijel jsem o deset minut dřív, najdu klíče ke své mašince. Není tady vůbec nikdo, pusto prázdno. Oživím baterky, kouknu na náplně, dělám to ještě před startem.
Vidím nízkou hladinu chladicí kapaliny, dolévá ji dílna, dělají to normálně dva proškolení opraváři, je tam blbej přístup. Je asi na 40 procentech.
Vlezu do kabiny, motor číslo 1 naskočil, motor číslo 2 ne. Hláška červený alarm motoru B, porucha.
Po skončení kurzu a úspěšném složení zkoušky licence strojvedoucího v Praze, na Drážním úřadě, nás čekala další zkouška. Označení V-06 , tzv. malá doprava. Ve své podstatě se jedná o prověření znalostí adepta pracovníkem pro technické školení, zkoušejícím je většinou přímo školař dopravce, tedy ČD.
Doplnění s aktuálním průběhem v roce 2023 najdete v Milanově komentáři dole pod textem.
Když jsme jeli na první společnou dovolenou s mou paní do Řecka, v rychlíku na Prahu jsme si sedli k nějakejm Moravákům. A letěli s náma i do Leptokarie.
Pod prvním perónem v Pcích měli jeden čas hnízdo potkani. K vlakům jsem přes služební přechod jako vozmistr chodil velmi často, takže jsem registroval – hlavně večer – pohyb a zalesknutí oči. Kluky od posunu zaujalo, že se potkani nikdy nenechali vlakem přejet. Líbilo se jim při sezení u kafe v podvečer, že je na co koukat. Že jsou potkani takový čiperove, jak shánějí potravu a nosí ji do hnízda.
Když jedu s vlakem a vidím nějaký vemeno, jak jede na kolmo k přejezdu a evidentně netuší, že mám přednost, nereaguje na mé houkání a velmi pravděpodobně bych ho při křížení potkal, klidně s vlakem přibrzdím. Pokud to stihnu.
