Za dlouhé roky u dráhy jsem mnohokrát zaznamenal postesknutí na “lidi z kanclu”. Jednalo se většinou o systémové nastavení či opatření, kdy “dělník” nezvládne docenit genialitu určitého nařízení nebo úkonu. Chtěl bych se tady těch obviněných netáhel z kanceláří zastat.
Proč? Protože chci, můžu, a nikdo mě nenutí.
U již vydaného článku o výhybně Cejřov není zachycena úplně celá posloupnost samotného křižování. Admin taky jednou udělal chybu a střihnul záznam před návěstidlem, čehož si nejeden pozorný divák všimnul. Ha! 😀
Před nějakým časem jsem si přečetl na mém oblíbeném hodinářském fóru příspěvek člena, který byl nešťastný ze ztráty poměrně drahých jablečných sluchátek. Při přestupu je zapomněl ve vlaku. Poradil jsem mu, ať se podívá na stránky eztraty.cz, kam v případě nálezu podobné věci zadáváme.
Funguje to překvapivě dobře, několikrát jsem při procházení vlaku na konečně našel vcelku drahou věc. Pokaždé se snažím, aby se vrátila majiteli. Někdy předám sám, někdy věc do systému eztraty.cz zadává průvodčí nebo vlakvedoucí, a někdy se podaří vytvořit řetěz zasvěcených, kteří fungují přibližně takto.
Jednou z častých otázek je téma směn, plánování času. A také to, zda lze po složení všech zkoušek očekávat přizpůsobení práce a směn podle potřeb zaměstnance, jak to může být zvykem v jiných firmách. Zkusím to tedy nějak rozumně vysvětlit.
Píšu tady na stránkách většinou legrační a pozitivní věci, občas i smutné. Nechci dělat PR Českým drahám, že jsme úplně bezvadný a bez chyb. Nejsme! Spousta věcí u nás mě trápí a občas i nehorázně se*e.
SŽDC zcela jistě nebere časté bouračky u přejezdů na lehkou váhu. Občas vozím zabezpečováky nebo revizáky a dozvídám se od nich zákulisní informace o neuvěřitelně složitých procesech schvalování drážních staveb, drahých technických řešeních, a jiných těžkostech, které brání jednoduchému a rychlému uvedení do praxe.