Prohlížím si tahák, který jsem si mazaně předchystal pro dopsání třetí části textu (první a druhý díl) o mém železničním mládí. Uvažuji, jak nejlépe zpracovat následující text, aby nevyzněl vulgárně. Zkusím to, byť se jisté košilatosti nevyhnu.
Pátek a sobota
Když jsem se dnes večer vrátil po denní směně domů, přivítala mě tichá domácnost. Žena sbalila děti a odjela k rodičům. Sedím tu smutný, opuštěný jak kůl v plotě. Pocit, že je to všem úplně ukradený, mi na duševním klidu nepřidává. Ale mohl bych si zkusit alespoň něco napsat. K vlakům.
Influencer
Mám rád, když mi psaní textu jde tak nějak samo. Nejsem soustředěný na žádný problém, myšlenky přelétají mezi drobnostmi, které si pouze spojím do finálního tvaru. Do výsledku si častečně a nějak mimoděk obtisknu vlastní úvahu, která, jak připomínám, souvisí pouze s mým vlastním a subjektivním vnímáním příhody.
Druhý pokus
Vlastně se to samo nabízí a já netuším, proč tak dlouho váhám. Samozřejmě jsou za tím jisté obavy, zda je nutné přidělávat si práci, ale na druhou stranu téměř nic neriskuju. Přijdu maximálně o trochu peněz. A admin o dost času.
Nečekaný a smutný odchod
Koukám zamyšleně na skleněnou plochu tabletu a rozpačitě si uvědomuji, jak bude dnešní psaní těžké a smutné.
Zpoždění sem, zpoždění tam
Nedá mi se nevrátit k paragrafu 8, který každý cestující vlakem nejspíš dobře zná. Protože jsem ho zde zmiňoval už mnohokrát a jsem si vědom, že jeho platnost v čase ještě potrvá, pokusím se dnes představit dva zážitky, které se udály během října.