Pro připomenutí spojitosti musíme do historie.
Zapsáno: 2. 3. 2025
„Ty to dotáhneš daleko,“ povídal mi s úsměvem výše zmíněný kolega, s kterým teď opakovaně jezdím.
Piluji a ladím s ním jízdy WTBčkem mezi Kolínem a Českou Třebovou tak, abych se v budoucnu dokázal na těchto pevných a zažitých základech dále rozvíjet. Protože už jsem přecijen dokázal od všech dosavadních učitelů hodně věcí vstřebat, stává se moje příprava výrazně zábavnější. Ne snad, že by to bylo snadné, neboť bývám často ponižován.
„Seš snad pes, že se furt chladíš?“ zaskočila mě kolegova otázka po příjezdu na zastávku Kolín – dílny. Dal mi tím najevo, že ho pobuřuje můj vyplazený jazyk, kterým často dávám najevo naprosto maniakální soustředění a činím tak mimoděk, aniž bych tento zlozvyk jakkoli ovládal. Pochopil jsem ten den, že když chci jezdit pod drátama, musím vypadat dobře a nedělat ostudu.
Čtenářům musí být jasné, že pokud už si cepující fírové nevšímají, zda dokážu ze 140 zabrzdit v místě, kde je potřeba a začínají se věnovat méně důležitým oblastem souvisejících s mým vedením vlaku, je nabíledni, že výcvik pokračuje správným směrem.
Mnohokrát jsme se ten den vrátili do minulosti a bylo nám prostě dobře. Jako mladý elektrický novic, na oko drzý a vzpurný, jsem si ten den odnesl spoustu nádherných vzpomínek a především pak poučení. Nejen co dělat s nefunkčními dveřmi nebo pozdním vybavením tlačítka ETCS a následnou kvitací poruch, ale i s řešením zapeklitého rébusu s plným haj*lem v třebovském depu.
Vystupoval jsem z vlaku a při štrádování k autu jsem se potěšeně culil. Jev, jehož se mi v posledních týdnech nedostávalo.
Diskuze
Probíral jsem svou opatrnost a asi až zbytečnou bázlivost s mnoha zkušenějšími kolegy, jejichž názor je pro mě svatý. V drtivé většině chápou mé rozpoložení a rozumí tomu, že ne že nedokážu, ale popravdě ani netoužím během krátké chvíle obsáhnout všechny tratě světa a řady lokomotiv, které na nich jezdí. Já to prostě umím jen pomalu. Objevuji elektrický svět s nedůvěrou a očekávám každou chvilku zradu. Zatím se žádná nedostavila. Samotného mě to překvapuje… Abych se nakonec přecijen nešel svézt do města raději než do lesa, říkal jsem si v úvaze, když kolegu Michala vystřídal Pavel.
Ten, vida, že mi nemusí už stát za zadkem, spokojeně vytahoval témata, která mě čekají ve chvíli, kdy mi syslovlaky kolem Pardubic nebudou stačit.
„Hele, to uvidíš, je to nádherný, to chytneš akorát,“ začal lákací řeč. „Než začnou úplný vedra, víš, nejvíc kolem Klánovic. To ti je takovej zástup krásnejch holek, prostě velkej výběr, to bokem na lokálce určitě nepotkáš.“
Vzpomněl jsem si na svou oblíbenou scénku, ale neodvážil jsem se s ním přít, neboť jsem se kolem proslulého lesa po kolejích nikdy v živote nepohyboval. Třeba to tak je. A není vyloučeno, že se tomu jevu, až a jestli se naučím s Ešusem, v budoucnu budu detailněji věnovat.
Eso
Zatím, dá-li pánbůh, zvládnu třeba i Eso, což je stroj, s kterým jsme se navzájem míjeli bez povšimnutí. Protože se ovšem může stát, že se na něj při různých kombinačních operacích dostanu, rozhodli nadřízení, že je nutno se jeho ovládnutí a zkrocení věnovat nejen teoreticky, ale i prakticky.
Toho dne jsem jezdil s třebovským kolegou, který mi ukázal asi všechno, co šlo. Bez váhání mě okamžitě usadil do křesla. Po drobných, ale skvělých výukových krůčcích mě zaškolil tak, že jsem se při několikanásobném najíždění, namáčknutí, odvěšování, přecházení, rozjíždění, brzdění, posunování a odstavování dokázal nejen bezchybně orientovat, ale cítil jsem, že mě ta krásná lokotka bez zaváhání poslouchá.
Zvláštní, jak mi to ježdění pod trolejí začíná pomalu připadat logické, pochopitelné a intuitivní. Líbí se mi to!
Než mě vy všichni, co už tenhle pocit znáte a připadám vám jak děcko, co si v osmnácti udělá autoškolu a plné dojmu líčí zkušenému řidiči, jak bezvadná věc auto je, s pousmáním a nadhledem odsoudíte, chápejte, že mě tenhle významný profesní upgrade stále ještě překvapuje a vlastně i trochu šokuje. Asi jsem ho, ačkoli jste mě na něj upozorňovali už po prvních ujetých kilometrech, kdy mi nic nešlo, vůbec nečekal.
