Asi jako u každé podobné profese, i v životě fíry jsou občas šichty, které nestojí za nic.
Mám rozpis, z kterého dopředu vím, kdy půjdu do práce, jaké vlaky budu vozit, v jaký čas nastoupím, kde budu případně spát, a na jak dlouho mi práci přeruší v případě, že žádný vlak nejede. Přerušení se nepočítá do časové normy, což každého fíru nehorázně štve a způsobuje, že měsíčně musí být v zaměstnání většinou o dva pracovní dny navíc, aby splnil předepsaný počet odpracovaných hodin.
V rámci osvěty budu občas a nepravidelně přinášet rozhovory se zajímavými lidmi od kolejí. Formát povídání bude odlišný od vyžehlené komunikace z časopisu. Nebudu se bát zeptat konkrétně a také nekorektně. Mám za to, že podobné dialogy můžou přinést jiné pohledy, poznatky a také zajímavosti.
Na další zkoušku jsme se už nijak zvlášť nepřipravovali. S klukama jsme se potkali, myslím, pouze jednou. Opět jsme si oživili opakováním sepsané situace a nejasnosti z papíru smrti. Pomohla nám i aplikace testových otázek, kde čtením člověk dostával přesnou formulaci odpovědí napevno do hlavy.
Témat je spousta, ale během následujících týdnů postupně zveřejním rozhovory s kolegy, kteří prošli podobou cestu jako já. Stali se z nich strojvedoucí, ačkoli původně měli zcela jiné zaměstnání. Mám rozhovor s policistou, vojákem, holkou, kamioňákem.
Také mám zpracované dvě celkem běžné situace, z kterých pramení projetí návěstidla a vysvětlení, jak se taková věc vůbec může stát. Přece strojvedoucí vidí, co má na návěstidle, ne?
Mám také několik vlastních loko oprav, které jsou zajímavé a poučné.
Pokud vás bude zajímat něco dalšího, dejte mi vědět v komentářích.
Velmi zřídka se dostanu i na trať, která je řízená předpisem D3. Jedná se o úsek, kde jízda vlaku není zase tak častá a provoz je vcelku jednoduchý. Často se pendluje sem a tam celý den po hodinových intervalech.
Provoz je řízený na dálku dirigujícím dispečerem, ten rozhoduje a povoluje jízdu vlaku v daném úseku. Domlouváme se buď telefonem, nebo vysílačkou. Dopravny D3 jsou většinou úplně pusté a prázdné. Úkony potřebné pro další jízdu si zařizuje strojvedoucí zcela sám. Jsou k tomu potřeba zvláštní zkoušky; na každou jednotlivou trať.
Jedna z mnoha zajímavostí z pohybu po D3 úseku je na mém videu.
Není to k chlubení, jen pro představu. Ráno jsem trefil na přejezdu traktor s postřikovačem. Lidi z vlaku naštěstí OK. Trakťák přejížděl přes přejezd a prasknul mu závěs. V tom to prý začalo cinkat a přijíždím já, celej v bílym. Pocit tedy fest na hovno. Zabrzdil jsem vším, co jsem měl po ruce, mašinka stejně hodně rozbitá.
